Reakce na recenzi:

Beriq - @ 22.01.2008

Oldfield na křižovatce. Opouští dlouhé kompozice (alespoň prozatím), začíná flirtovat s popem, zkouší víc než kdy jindy ambient (Woodhenge), paroduje kralování punku,dle svého si upravuje předního minimalistu, swinguje, překvapuje. Stále má smysl pro silné melodie, pro okamžik překvapení. Nesklouzává ke kýči. Možná se místy opakuje a zkouší to cestama kudy už šel, ale stále je to Oldfield.
Úvodní Platinum 1-4, místy se nesoucí skoro v tanečním rytmu jsou ale i ukázkou dobré sehranosti celé Oldfield group. Oldfield zde působí uvolněně a víc přístupně- typickým způsobem prohání kytaru a 4 část- North Star (vlastní verze skladby Etoile Polaire od Philipa Glasse z roku 77).