hejkal - @ 07.01.2008 | #

Jediný album vynikajúcej skupiny začína brutálnou smršťou Buzzard. Gitara vyhráva v zbesilom tempe jednu vyhrávku za druhou, rytmika hrmí, spev je drsný, v závere sa mihne harmonika...
Po takomto nášupe neprekvapí jemná skôr akusticky znejúca Silver tightrope s jemným spevom a pomanivou melódiou. Opäť tvrdšia hard & heavy gitarovka Paths and planes and future gains naznačuje, že Relfov zámer vytvoriť akustickú skupinu sa nevydaril. Našťastie.
Vražedne šľapavá rifovka Last stand before, s výborným sólom v prepletenci gitara - harmonika, len potvrdzujú, že skupina to vedela pekelne rozpáliť.
Záverečný opus Basking in the white of the morning Sun je koláž rôznych svižných rifov, vyhrávok, ťažkého válivého hard rocku, ale predovšetkým je to vynikajúca muzička.

Neprávom pozabudnutá rocková perla pre fajnšmekrov.

Petr Gratias @ 08.03.2012 19:39:23 | #
Zdravím, Hejkale.....
story kolem Relfa a jeho kapelová působení jsou jako vždy u Tebe tradičně v pořádku s velkým vědomostním backgroundem.... mám ale všetečnou poznámku.
Píšeš, že Keith Relf a Jim McCarty odešli z Yardbirds proto, že chtěli hrát akusticky...
tady mám určité pochybnosti.
Jak vzpomíná Jimmy Page, kapela byla už od jara 1968 v rozkladu. Alkoholické excesy, nespolehlivost, problémy s nedodržením smluv na koncertování a stále zesilující nezájem o další hudební činnost kapely, která měla takové renomé na britské scéně.
Jediný s kým se dalo něco dělat, byl Chris Dreja. Proto ten prvotní Pageův plán o New Yardbirds, kde by Dreja byl na baskytarovém postu. Že ta nakonec vzdal a stal se uznávaným fotografem, to víme.....
Myslím si, že trvalo skoro rok, než se Relf a McCarty dali "dohromady" a mohli začít pracovat (viz Renaissance a Together).
Promiň, že do toho šťourám, ale Pageovy vzpomínky byly poměrně barvité..... zdravím!