Reakce na recenzi:

Voytus - @ 30.01.2008

První nahrávku The Mars Volta mi sehnal kamarád v Americe. U nás je těžko sehnatelná, tak můžu být jedině rád, že ji mám.
Nalezneme tu tři písně, které představují to nejšílenější, co dokázala tahkle parta vytvořit.
První dvě minuty úvodní Cut That City zabírají podivné industriální hluky, které postupně sílí, až k šílené explozi. Hudba je plná náhlých zvratů, neskutečně promakaná. Všechny složky nahrávky jsou zvukově deformovány, především zpěv. Kytara připomíná Frippa první půlky 70. let, v pozadí slyšíme fender piano. Zmatený rytmus bicích a basy nám znemožňuje tu magořinu spočítat. Hlas Cedrica Bixlera Zavaly je jedním z těch, pro které není problém vyšplhat do závratných výšek jako například Robert Plant nebo Geddy Lee.
V melodické pomalejší Concertině uslyšíme i španělštinu, kterou má Cedric v malíčku, jelikož on a kytarista Omar Rodriguez Lopez jsou z Nového Mexika. Nádherná píseň, ze všech tří nejpřehlednější, nejchytlavější a nejzpěvnější.
Závěr obstará osmiminutový Eunuch Provocateur. Rozjíždí se zvolna, kapela si s úvodním motivem hraje celou minutu a půl (ne tuhle partu je to hodně dlouho). Máme tu všechno: Zběsilý rytmus, frippovské vyhrávky na kytaru, fender piano a hammondky, melodickou basu, která jde místy jakoby proti zbytku. A do toho se Cedric vznáší ve stratosféře. Už takhle se na první poslech zdá, že v tom zdánlivě nepřehledném bordelu všichni sólují naráz, ale jak do toho vůbec ještě dokáže někdo zpívat! Skladba se několikrát zlomí, aby ji ukončily 'jungleové' rytmy a samply.
A teď to zkuste někam zařadit. Jsou tu prvky starého art rocku, ale i emo/hard coru, jazzové klávesy, industrial(?) nebo co vlastně...
Někde jsem se dočetl, že jejich hudba zní jako Black Flag hrající naráz několik skladeb od King Crimson.
Takže punk a prog. Doporučuji.