Matouš - @ 12.09.2012 | #

Neznám od IM jiné desky než debut a The Number of the Beast - k tomu se přiznávám rovnou. Ale stačily tyhle dvě na to, abych mohl konstatovat, že mi pomohly přežít (ano, PŘEŽÍT) ten nejhorší věk mýho života, když mi bylo 14-16. Já vlastně vůbec nemám rád tzv. "ječáky" jako má Bruce. Ale jednak jsem to tehdy ještě nevěděl a pak mi to bylo jedno - hlavně když jsem z projevu cítil maximální nasazení. Myslím, že debut se mi tehdy líbil víc - o jakém metalu tu mluvit, je to spíš ještě hard-rock. Run to the Hills se mi rychle oposlouchala, i když ze začátku se mi tehdy líbila nejvíc. Vrcholem desky je jednoznačně skladba The Number of the Beast. Když vzpomenu na ty nášivky na džísce... Jo, to byla doba. Tehdy ještě bylo možný přijít s něčím fakt hodně jiným než člověk furt slyšel všude kolem. Kdo tvrdí, že IM jsou sračka, je kretén! Ale když se na to zpětně podívám a uvědomím si, čemu všemu jsme tehdy říkali metal... Když to srovnám s dalším vývojem žánru, tak je to směšný.

Voytus @ 14.09.2012 08:05:31 | #
Pokud jde o metal jako takový, jasně, že není na místě házet vše do jednoho pytle. Za sebe můžu na vysvětlenou říct, že poslední dva roky už tento žánr moc nesjíždím, a když už, tak jen časem prověřené věci, které mi nabízejí víc, než jen neprostupnou hlukovou stěnu a zběsilé tempo. Mnoho z metalových skupin mi prostě zní naprosto stejně a nechci s nimi ztrácet čas.
Iron Maiden jsem poslouchal dost na střední, až se mi víceméně oposlouchali. Byl jsem na nich živě na turné Somewhere Back in Time a bylo to výborné. Ale podruhé už bych asi neměl důvod jít. Nechápejte mě špatně, všechno jsou to výborní hráči a Dickinson má abnormální rozsah i výdrž. Jenže se drží osvědčených postupů a poslední desky už mi prostě splývají. Takže se rád vracím k těm prvním a to mi stačí. Na Number of the beast je rozhodně dost dobrého materiálu, ale mám i jiné favority.