Reakce na recenzi:

horyna - @ 24.04.2016

Solidní progres, říkám si tak(zhruba v polovině) při poslechu alba Fear of the Dark, které jsem hezkou řádku měsíců neměl v uších. Tohle slovní spojení, myslím že mne příliš často ve spojitosti se skupinou nenapadalo. Ne že by to snad k nim vůbec nepatřilo, dobrá polovina, možná i více desek tuhle tu stopu rozhodně vykazuje, prostě mě jen tak napadlo- tohle má něco do sebe, kluci se opravdu při psaní materiálu snažili odlišit se. Odlišit od své zaběhané produkce, sterility, uniformovanosti či schématičnosti písní. Myslím že to tam prostě je, určité novum soundu, na dlouhou dobu poslední.

Po klasické maidenovské nakopávačce Be Quick..., je cosi zajímavého na From Here To Eternity a ač se to nezdá i v další Afraid To Shoot Strangers- je to nálada písně, kterou nastiňuje tajemno v Bruceově hlase, v nepooslední řadě i středověká atmosféra akustických kytar. Zcela "nový" riff zahajuje čtvrtou Fear Is The Key a nejen klasický dlouholetý člen fanklubu železné panny musí prostě být spokojen, mistrovský kousek ve všech (hlavně kytarovém) směru. Velké věci se dějí i prostřednictvím dominantních sólových brejků a bicích přechodů transplantující se v Childhood´s End- Harris sice brouká jak v osmdesátkách, ale kytarový lauf vše zachraňuje. Na úvod rozprostírající se romantický motiv, klasické kytary a naprosto nadpozemský vokál připlouvají s Wasting Love- tady kapela dýchá sakra progresivně. The Fugitive- co se týče skladatelského vkladu, tak pánové rozhodně nepolevují, že ale ten Dickinson je dobrý zpěvák, o tom přece žádná. Hymnická část otevírá osmou Chains Of Misery- takhle kytary před pár lety za Smitha rozhodně nezněly, o to víc ale chutnají. Dále je tu výpravná The Apparition - spíše však standard, po ní Judas Be My Guide- možná ne objevná, přesto panující spokojenost. Po písničkové Weekend Warrior přichází pro mnohé vrchol alba, proč s tím nesouhlasit, vše čím Ironi prosluli, výprava, napětí, patos, akustický příboj, skvělý až teatrální vokál, zlomový tempový obrat.

Určitě jsem desku kdysi prožíval více, ale cosi si zachovala i pro má pokročilá posluchačská léta. A jsem za to rád.