Reakce na recenzi:

john l - @ 31.10.2017

Judas Priest versus Iron Maiden

Po albu Painkiller od jidášů odešel Rob Halford a stejný krok udělal o nějaký ten rok pozděj i Bruce Dickinson. Z dnešního pohledu to byla dobrá volba a očekávaně velkolepý návrat se mohl přichystat v obou případech. Zajímavé, kolik toho mají tyhle kapely společného.

Mejdny jsem měl vždycky radši. Sice jsou jejich alba podobná, melodie kolovrátkovsky stejné, ale Harris je oproti Hillovi mnohem lepším technikem, časteji se mění tempo a desky jsou pěkně vyrovnané. Tedy aspoň ty z osmdesátých let. Snad jen Nico je zkrátka Nco, tak, jako je Edie Ediem. Ten nám na Fear.....pěkně vyrůstá ze stromu a za svitu měsíce se halí do temných barev. Hudebně jde cítit posun od zajetého stylu. Rockovější nápřah, pěkná aranžmá, jinak nazvučené kytary, mírnější akustické sprinty a zas jednou skvělý zvukový omastek. To je Fear a mejdni v plné polní.

Be Quick Or Be Dead jsem kapele nikdy nebaštil, From Here To Eternity mě kdysi přišla prostince hloupoučká, ale dnes mě nevadí. Pořádně bavit se začínám až od třetí Afraid To Shoot Strangers a tento druh zábavy zdá se mi poněkud, no jak to jen napsat..... Zkrátka ok, dobrý, hodně dobrý.

Občas je dobré nějaký ten hevík pořádně provětrat. Dnes jsem otevřel okno a fůůů, bába futéř mi sem foukla mejdny s jejich Fear of the Dark. Byla to celkem příjemná pohodička.