Reakce na recenzi:

miguel7 - @ 10.08.2010

Moje číslo 3 v diskografii Iron Maiden. Často jsem přemýšlel, proč mi jsou bližší pozdější alba a ne jejich zásadní z 80. let. Je to nejspíš tím že jsem nikdy nebyl vyloženě fanouškem heavy metalu a je mi bližší současnější zvuk i postupy než zlaté osmdesátky. Ono se mi i dost blbě dívá na takový Live After Death a na jejich silonky, čelenky a kombinézky...nedávno jsem viděl z archivu, jak se chlapci vracely ze spartakiády a vypadali stejně jako Iron Maiden v 85. roce...až na vlasy:)
První čtyři...to si zas dovolím tvrdit, že to je nejlepší začátek alba v historii Iron Maiden. Chytlavý The Wicker Man a opět s průrazným popěvkem, který dostane do varu každý kotel. Ghost Of The Navigator nezaostává a v riu je tato píseň ještě chytlavější. Výborné kytarové vybrnkávání na začátku. Ono ten jejich mustr je čímdál zřetelnější...potiché a poklidné brnkání kytar a basy a pak rychlý a tvrdý nástup atd...tak to jedou již od The X Factoru, kde to bylo nejzřetelnější...Harris se zkrátka drží svého kopyta. Jinak ani nezačínají další dvě, ale nikdy jsem neměl pocit opakování ani se vykrádání sebesama...AC-DC jedou prostě tohle pořád a nemění výrazně svůj ksicht, tak Iron Maiden jedou takto a nesnaží se také o žádné novoty...Jen hrajou, co jim jde nejlíp a jak to mají rádi. Po valčíkovské Blood Brothers přichází kopanec...již jsem se v předešlé recenzi zmínil o tom, že na každém albu je aspoň jeden kousek, který mi vyloženě vadí a překáží mi...The Mercenary je tím nejslabším místem na Brave New World.
Rozsáhlejší Dream Of Mirrors je ušitá přímo pro mne, stejně tak i The Nomad (trochu zde slyším Dream Theater - This Dying Soul, to ty lehce orientální kytary) a vrcholem je Out Of The Silent Planet. Výbušná, rychlá, a melodie která se vám vryje do hlavy. Závěr v podobě Out Of The Silent Planet již nijak nevybočuje a jen drží laťku, která byla nasazena velmi vysoko...