Reakce na recenzi:

miguel7 - @ 10.08.2010

Nějakou dobu bylo album A Matter of Life and Death mou nejoblíbenější deskou Iron Maiden. Měla všechno, co jsem od heavy metalu chtěl. Chytlavé refrény, hitové melodie, delší a propracovanější kompozice a hlavně hutný a těžkotonážní zvuk. Do dnes jej hraji častěji než jakoukoliv desku z 80.let, ale The X Factor se nacpal přeci jen po delší době na první místo.
Vždy jsem měl rád delší kompozice a tak nějak jsem i vždy vyhledával muziku podle délky skladeb...u takových skladeb mohu zavřít oči a mám pocit jakobych poslouchal malý zvukový film...změny tempa, měnící se nálady, příběh, košatost a bohatost kompozic...i zde jsou mýmy favority ty nejdelší písně. Ale od začátku...
S úvodní jsem nikdy neměl problém, příjemný odpich a dobrý začátek. Pak už to pomalu začíná, rozsáhlejší a složitější skladby. These Colours Don't Run má chytlavý refrén a po kytarovém sólu ještě chytlavější popěvek. Jasná stadionová pecka. Brighter Than a Thousand Suns, u té se shodnu s ostatníma, první vrchol alba...hutná kytarová hradba, opět skvělé melodie, kytarové vyhrávky a Dickinson ve vrcholné formě a zkrátka je toho hodně k poslechu v 9ti minutách. Na youtube jsem viděl zajímavý klip se svržením atomové bomby.
Pilgrim a Out Of the Shadows bych zařadil po bok s Different World...chytlavé ale kraťasy nejsou pro mne na tomto albu nijak zvláštní.
I když Iron Maiden točili výborná alba, na kterém měli ty nejlepší a dodnes nejhranější skladby, nemůžu se zbavit dojmu, že na každém albu je nějaká vyloženě vata nebo píseň, která mě vůbec nebaví. Ať už to je tím že nemá nic zajímavého nebo mi její melodie vůbec nesedí a je mi až protivná.A to je případ The Longest Day a jejího, takřka až oplzlého refrénu.
Závěrečné 4 písně je asi ten nejlepší závěr v historii kapely. For The Greater Good of God si já osobně nemůžu pouštět v autě, bych hned přišel o body:) Je to jednoznačně nejlepší věc na albu. Jen zavřít oči a vidím Harrise s basou jako s kulometem a vyprazdňuje jeden zásobník za druhým a Dickinsona v kanadách, před sebou nastoupené vojsko, pod jehož taktovkou zpívá nadupaný, "vojácký" refrén. Tohle je muzika pro chlapy...Jdu si pustit asi vojína Ryana:)
Vrchol jsme tu již měli ale pak se napadá nijak zvlášť dolů...jen se drží nastavená laťka. The Legacy bych přirovnal k Dance of Death...má lehce středověký nádech a je důstojnou tečkou za chlapáckým albem plných mrtvol, kulometů a bomb.
Je to škoda...jedna skladba a trochu mi kazí dojem z jinak vyvážené desky, kde jsou průměrné písně v kontextu Iron Maiden, jsou tu výborné písně a pak 2 eposy, které se řadí k tomu nejlepšímu co Iron Maiden natočili. Jedno ze tří alb, kterému dávám plný počet