Reakce na recenzi:

Rudano - @ 04.09.2014

V roce 1974 to všechno "oficiálně začná." KISS vydávají svoje první debutové album nesoucí název kapely. Většina materiálu, která se na desce nachází, pochází z předešlé tvorby Paula Stanleyho a Gena Simmonse a jejich kapely Wicked Lester. Dříve než přejdu k hodnocení jednotlivých skladeb, rád bych se také vyjádřil k coveru alba.

Cover

K tomu se pojí hned několik zajímavostí. Jak si všichni můžeme všimnout, Peter Criss na obalu desky nemá svůj tradiční make-up, na který jsme všichni zvyklí. Crissův make-up na cover desky byl navrhnut profesionálem. Perovi se však příliš nelíbil a tak se vrátil k tomu starému. Zajímavá příhoda se také pojí s nalakovanými vlasy Ace Frehleyho. Ten si před focením nastříkal vlasy na stříbrno v domění, že to půjde bez problémů umýt. Ono to ale nešlo...

Cover k úvodní desce je poměrně jednoduchý. Ze tmy vystupují pouze nalíčené tváře členů KISS spolu s menším logem kapely. Na mě působí tento obal více méně jednoduše, jak už jsem zmínil. V jednoduchosti je síla, i když nevím, do jaké míry to platí v tomto případě. Každopádně na svoji dobu to musel být rozhodně cover, který v lidech určitě vyvolával nejrůžnější emoce a rozpaky z toho, co tohle komiksové uskupení přinese.

Hodnocení skladeb

Desku načíná skladba Strutter, skvělá úvodní písnička, která v 70. letech představovala stálici setlistu KISS. Z něj se s příchodem 80. let začala pomalu vytrácet a v současné době ji slýcháme převážně na KISS Kruise a akustických show. Skladbou číslo dvě je Nothin' To Loose a opět budu chválit. Na této skladbě mě nejvíce zaujal text a jeho inspirace, která vychází ze sexuálních hrátek Gena Simmonse a jeho snahy o anální sex s některou s jeho mnoha přítelkyň. Následuje Firehouse, další obrovská klasika a jedna z nejvíce live hraných písniček. Tady však musím říct, že téhle skladbě jsem na chuť nikdy pořádně nepřišel. Neurazí mě, ale určitě si ji nepouštím každý den. Genova Cold Gin patří k mým oblíbeným a podle mého názoru patří k těm absolutně nejlepším kouskům na úvodní kissácké desce. Zajímavé je, že autorem skladby je Ace Frehley, který ale raději přenechal zpět zkušenějšímu Genovi, který na tom byl podle něj pěvecky lépe. Let Me Know není úplně můj šálek kávy a tenhle song bych zařadil spíše k těm slabším.

Kissin' Time taky není úplně podle mého gusta... Úplným opakem je však výborná Deuce, jedna z absolutně nejlepších písniček v podání Gena Simmonse! Za zmínku stojí fakt, že sám Gene prohlásil, že prakticky neví, o čem je text této skladby. Dostávám se k 8. songu na albu, kterým je instrumentální Love Theme From Kiss, bez které bych se klidně obešel. Předposledním trhákem desky je 100,000 Years, kterou hodnotím hodně kladně. Moc se mi zde líbi basová kytara, která dáva písničce daleko větší rozměr. Desku uzavírá Peter Criss se skladbou Black Diamond, která je podle mého názoru nejlepším flákem debutového alba! A pro mě osobně a troufám si říct, že i pro mnoho ostatních fanoušku, je Black Diamond jedním z nejlepších songů KISS vůbec.

S odstupem 40 let se dá úvodní deska KISS hodnoti opravdu všelijak. Já ji právě díky tomuto odstupu hodnotím jako velmi povedenou. Najdeme na ní spoustu známých hitů, které KISS hrájí i dnes. Ve své době na ni ale bylo pohlíženo jinak, nedosáhla úspěchu, ve který KISS ani Casablanca doufali a proto ještě tentýž rok byla kapela nahnána zpět do studia, aby přišla s něčím dalším. Za sebe však říkám, že první deska KISS patří k mým oblíbeným.