Prúdy - Šľahačková princezná (1973)
Reakce na recenzi:
Snake - @ 02.11.2016
CD Epic – 513457 2, Epic – EPC 513457 2 /2003/
Šľahačková princezná je takovým docela unikátním spojením bigbeatu a pohádkového příběhu pro děti. Vyjímečnost tohoto alba nespočívá ani tak v námětu promítnutém do jeho textové náplně, ale v mluveném slově vypravěče - v tomto konkrétním případě Josefa Krónera - sloužícímu jako spojovací článek v řetězci jednotlivých skladeb (kapitol). Ať se to může zdát jakkoliv podivné a nejspíš neuvěří ten, kdo album dosud neslyšel, ale funguje to a především měkké a libozvučné slovenštině rozumějící posluchač si tady přijde na své.
Ve své první polovině je album až překvapivě razantní, viz. skladby Úvod, Sáňkovačka a moje nejoblíbenější Lipipi Lumpipi Rumpipi Rup. Vykolejenej dixík Zelený Pa-pa-pagáj připomíná skladbu "Keď odchádza kapela" a první polovina desky končí dalším natlakovaným rock´n´rollem Nechceme šľahačku. Partička zhrzených nápadníků skučí "nechceme princeznú zo šľahačky, my chceme princeznú z omáčky", kvílení kytar je opravdu k sežrání a hlídající babičku u gramofonu aby trefil prcek...
Potom už to přece jenom tochu usíná. Vrabec Vševed nabídne slušnou melodii a krásně archaické klávesy, Biely bocian kouzelná aranžmá, ale za zvýšenou pozornost stojí až pěkně nabasovaná Komu sa neľúbi, ten nech si zatrúbi. V jako každé správné pohádce to končí svatbou, po které jsou tady ještě dvě docela dobré písničky a bonus, v podobě předělávky skladby Biely bocian.
Na nahrávku z roku 1972 to hraje opravdu dobře, booklet cédéčka obsahuje předmluvu Petera Pištaneka a texty. Majstrštyk to není, zásadní album také ne, ale když už si ho jednou za čas pustím, dobře se u něj bavím. A tak je to správné, tak to má byť.
P.S.
Je doba muzikálová a nevyhnula se ani Šľahačkovej princeznej. Ovšem jak to dopadlo, nevím...