Reakce na recenzi:

vmagistr - @ 29.01.2018

Rok tisící devítistý šedesátý pátý je rokem, kdy ve Spojeném království kulminovala merseybeatová a rhythm & bluesová vlna. V laufu byli Rolling Stones, Kinks či Animals, stejně jako Dave Clark Five, The Hollies...no a samozřejmě Beatles. Pro ně měl být navíc letopočet s pětkou na konci přelomový, když si v jeho druhé polovině začali k partiturám zvát exotičtější a možná už i něčím "posilněné" múzy. Srpnové album Help! má ale pořád ještě blíž k jejich staršímu písničkovému beatu než k psychedelickým hrátkám Seržanta s Kvérem.

Stejně jako na předchozích deskách se i zde podařilo Broukům nacpat do vinylových drážek pěknou řádku hitů. Úvodní dvojka Help/The Night Before, Ticket to Ride nebo You´re Going to Lose that Girl si rády hrají s vícehlasy a vokálními odpovídačkami, protikladem protikladovitým jim budiž vkusně ošmytcovaná oduševnělost Yesterday. Plný a hladivý zvuk dvanáctistrunné kytary zase určuje povahu klidnějších, ale emočně nadupaných kousků You´ve Got to Hide Your Love Away a It´s Only Love.

Při prvních dojmech méně výrazné, přesto však zpěvné a poctivé skladby tu zastupuje trojice I Need You, You Like Me Too Much a I´ve Just Seen A Face. Countryové inspirace, nejvýraznější v posledním jmenovaném kousku, odráží ještě předělávka Act Naturally. Jenom ten závěrečný rock'n'roll Dizzy Miss Lizzy vnímám na albu tak nějak nad plán - cover, který se na desku jakoby "zatoulal" z o dva roky starších nahrávek, cítím jako daleko více včerejší, než McCartneyho majstrštyk, se kterým bych si na finále desky úplně vystačil.

Ohníček, který Macca koncem roku 1960 založil v hamburském příbytku, plápolá i o pět let později jasným a silným plamenem. Po A Hard Day´s Night je pro mě Help! asi nejpovedenější tečkou na merseybeatové polovině beruščiných - tedy pardon, broučích - krovek. Čtyři hvězdičky s přehledem a s mírným náběhem na tu pátou.