Reakce na recenzi:

springfame - @ 01.02.2011

Bude to znít možná trochu svatokrádežně, ale mně osobně se Revolver líbí o kousek více než Seržant. Přinejmenším jej považuji za seržantovskou předzvěst, ne-li za jeho staršího bratříčka. Další důvod je už opravdu hodně subjektivní, ale můj oblíbený Harrison dostal na Revolveru mnohem více prostoru než na jeho následovníkovi. Nejen proto mi připadá, že se jedná o mnohem kolektivnější dílo než v případě Seržanta, který byl hlavně McCartneyho nápadem. Písně, ač byly připsány dvojici Lennon-McCartney nebo Harrisonovi, občas napsali členové skupiny společně. Bylo tomu tak i v případě úvodní úderné rockůvky Taxman, jež zaujme svým satirickým textem namířeným proti daňové politice. Harrisonovi se dostalo ojedinělé cti v celé historii Beatles, totiž otvírat album svou písní. S textem pomáhal Lennon, Harrison své poselství změkčil a napsal ho tak, aby si to u nikoho politicky nerozházel.
Také pesimistický text Eleanor Rigby, obvykle připisované McCartneymu, je rovněž kolektivním dílem. Pravda, McCartney napsal první sloku, ale ke zbytku dodali své nápady všichni ostatní členové Beatles a textová fráze refrénu je prý dílem společným a nerozdílným. Hudebně píseň zaujme použitím smyčců i dórskou tóninou, která může být považována za první experiment, na který posluchač při poslechu narazí.
Mám rád ospalou náladu písně I´m Only Sleeping. Aranžmá krásně koresponduje s textem, dalšího experimentu se dočkáme v případě pozpátku nahraného Harrisonova kytarového sóla. Při opravdu pozorném poslechu seznáme, že těch tónů tam zase není tolik, ale výsledek funguje neuvěřitelně. Lennonova nejlepší píseň na albu.
Počet tří písní, které Harrison dohromady na albu měl, je naprosto výjimečný, jakkoli toto konstatování může dnes vyvolat útrpný úsměv. Ale tak to prostě v Beatles chodilo... Tentokrát zbylo místo na indicky laděnou píseň Love You To. Harrison, který znal indickou hudbu jen z poslechu a nikdy předtím ji doopravdy nestudoval, zvládl tento kus žánrově bezchybně.
McCartneyho skladbu Here, There And Everywhere měl rád Lennon, jakkoli je naprosto odlišná od jeho vlastních skladeb. Tam, kde je Lennon tónově úsporný, skáče McCartney nahoru a dolů v širokých intervalech. Kde by Lennon byl uštěpačný, je McCartney melancholický, možná až příliš sladký. Ale to už je věc názoru nebo vkusu. Odmyslíme-li si Eleanor Rigby, je Here, There And Everywhere nejlepší McCartneyho skladbou v oboru konvenční písně.
Co může být kontrastnější než následující Yellow Submarine, která se o něco později stane titulní písní kresleného filmu. Starrův zpěv zní hlavně v úvodu hodně nepřesvědčivě, později ho milosrdně překryjí svými hlasy ostatní. Nic proti zvukovým efektům, tady se však nabízí otázka, zda toho hračičkování není už trochu příliš. Snesitelné je to snad v kontextu filmu, jenže o něm v době vzniku písně neměl nikdo ještě ani tušení. A tak Beatles stvořili píseň oblíbenou hlavně dětmi, pro mě však zůstává nejrozporuplnější skladbou alba. Přes všechny výhrady má coby kontrastní kousek na albu svoje místo.
Bez diskusí naopak beru Lennonovu She Said, She Said. Její rytmické úlety udržují posluchače v neustálém napětí, umocněném textem pohrávajícím si s tématem smrti. Pokud řadím I´m Only Slepping nejvýše z Lennonových písní na Revolveru, tato je dalším kandidátem umístění na bedně i mezi všemi ostatními. Nelze pominout fakt, že byla nahraná z celého alba jako poslední, a v kronice Beatles jí tudíž patří čestné místo těsně před započetím práce na Strawberry Fields Forever.
O bednu soupeří i následující skladba. McCartneyho Good Day Sunshine je pohodová píseň pro letní odpoledne. I v jednoduchosti je krása. A toto je jednoduché a pěkné. Není co dodat.
Jako parní válec vás svými kytarami přejede And Your Bird Can Sing. Lennon ji později zavrhoval jako odpad, ale neberme ho vážně - velmi často měl ve zvyku svou tvorbu podobným způsobem shazovat. Pravda, melodie je poněkud banální, ale právě ony valivé kytary jsou věc, kterou si spolehlivě zapamatujete.
McCartney ve For No One hovoří o konci vztahu. Píseň s překvapivě jednoduchým doprovodem, formou jinak dokonalá, zůstává náhle neukončená, jako by i konečný verdikt neměl být vyřčený. Závěr tak zůstává na posluchači.
Doctor Robert, i když svoje tempo má, je asi nejméně výraznou skladbou na Revolveru. Jakkoli mám výhrady k Yellow Submarine, nelze si ji nezapamatovat. Což u této písně, alespoň na první poslech, naopak hrozí.
Po řízném otvíráku Taxman a indické Love You To se zdá být I Want To Tell You nejklidnější z trojice Harrisonových skladeb. Melodiku jí rozhodně upřít nelze, napětí však také ne. To vydatně podporuje McCartneyho disonantní piano. Hlavně díky textové složce je píseň nakonec více indická, než by se zdálo na první poslech. Rozhodně další z kandidátů na bednu.
Na písni Got To Get You Into My Life je patrná určitá autorova bezradnost, ostatně v tom smyslu hovoří i dostupná literatura, takže jsem možná trochu ovlivněný. Mimo jiné ji však dokazuje i verze uvedená v Antologii. Mým soukromým faktem zůstává, že mě nikdy nijak zvlášť neuchvátila, a možná jen dechy spolu s basou kráčející v rovných čtvrtkách ji povznášejí nad průměr.
Paradoxně byla poslední píseň na albu nahrána jako první. Je to zosobnění hudebního experimentu. Jeden akord, v rámci kterého se Tomorrow Never Knows stihne pohybovat, v tomto případě bohatě vystačí. Všichni si ve studiu pohráli se zvukovými efekty, Harrison navíc přidal sitár. Tato píseň, vedle Eleanor Rigby, tvoří na albu kategorii samu pro sebe. Teprve pak stojí za to stanovovat nějaká pořadí. Ostatně ani tady to nejde tak jednoznačně určit, kandidátů na stupně vítězů jsem jmenoval více, než by bylo zdrávo. Rozhodnutí o konečném pořadí i o tom, na které písně zbydou ona nepopulární místa, tak zůstává na laskavém čtenáři. V tomto případě to však bude velmi těsné.
Jak už jsem řekl, Revolver skupinu nasměroval do míst, kde nalezla Seržanta. V tom spočívá jeho přelomovost, Seržant byl už „jen“ logickým vyústěním. Přes drobné vady na kráse si jako celek zaslouží plný počet bodů.