Reakce na recenzi:

vmagistr - @ 26.11.2019

Léta šedesátá uběhla (alespoň po hudební stránce) zatraceně rychle. Ve třiašedesátém rozvířili kalné vody hudebního průmyslu jako málokdo před nimi a jejich o tři roky vyhranější podobu už tu popisuji div ne jako nějaké veterány. Jenže Beatles i roku 1966 pořád bezpečně drželi prst na tepu doby - za což jim náleží obdiv o to větší, o co hojnější jim vyrůstala "konkurence". Cream, The Who nebo třeba Yardbirds si své tehdejší bábovičky roztodivných tvarů plácali z písečku ne úplně nepodobného tomu, ze kterého Brouci odlili svou nejnovější zbraň - Revolver.

Pod kousky, které z alba považuji za vůbec nejlepší, je tentokrát bez výjimky podepsán George Harrison. Jeho řezavá kytara hořce kritizuje daňovou politiku britské vlády v písni Taxman, z kolotoče myšlenek ve vlastní hlavě a nemožnosti je předat dál se zase autor vyznává skladbou I Want to Tell You. No a psychedelie vydatně kořeněná indickým kari Love You To dokázala zfúzovat evropskou a "východní" hudbu dříve, než začalo být jakékoli mísení takto rozdílných žánrů takzvaně "in". Na opačném pólu mé osobní oblíbenostní škály se nachází taktéž tři kousky, o jejichž hlavní zpěvovou linku se zbývající členové kapely podělili rovnoměrně - tudíž Ringa příliš nemusím v pochodové legrácce Yellow Submarine, Paula v klavírní barovce "na veselú notičku" Good Day Sunshine a Johna ve zvukově přehlcené koláži Tomorrow Never Knows - vizionáři nevizionáři.

No a mezi těmito dvěma antagonismy se nachází dalších osm skladeb, které považuji za výborné. Ať už se vašemu ctěnému uchu pokouší zalahodit posmutnělá ošmytcovanost Eleanor Rigby, hned na vedlejší posteli podřimující zpověď I´m Only Sleeping nebo do třetice se jako med táhnoucí úúúpění v Here, There and Everywhere, má osobní zkušenost praví, že dost možná budete mít co vychutnávat. Pokud vás probudí rázně kvílející šestistrunný kvér ve She Said She Said nebo And Your Bird Can Sing, vězte, že se nemusíte bát postřelení, protože nablízku je Doctor Robert. A celou tu nálož vynikající muziky odtroubí tlupa dechařů v nařvaném rock'n'rollovém refrénu psychedelické měňavky Got to Get You Into My Life a v mezihře poklidné vyprávěnky For No One.

Matematik skrývající se někde v hlubinách mých mozkových závitů by přesně spočetl nepřesná čísla a vytvořil aritmetický průměr, který by album Revolver zařadil někam do broučího čtyřhvězdičkového průměru. Ale já míval ve škole z téhle dispiclíny známky, které se dvouciferným číslům přibližovaly jak jen to šlo, tudíž tentokrát na vědecké metody kašlu a dám téhle desce plný počet. A na úplný závěr jen dodám, že Revolverem pro mě leccos končí a leccos začíná.