Reakce na recenzi:

Petr Gratias - @ 10.04.2013

Sáhnul jsem po albu, které tady asi devadesát pět progboardistů mine. Trochu se divím, že už si ho nevzal do hledáčku OHNOTHIMAGEN, myslím, že on je zde doma a také Adam…. Album spatřilo světlo světa až po rozpadu The Beatles v r. 1971, kdy se kdekdo snažil na slavném kvartetu vydělávat. Myslím, že firma Apple se právně bránila, ale Polydor na to nedbal. Album vyšlo s jiným obalem a taky s jiným názvem Early Years The Beatles Featuring With Tony Sheridan. V dané době si to už mohl label dovolit, protože The Beatles byli hvězdy světového formátu a na Tonyho Sheridana už nikdo málem nevzpomněl. V červnu 1961 to ale bylo naopak. Skladba If You Love Me se zde jmenovala Take Out Some Insurance On Me, Baby (jak se zmiňuji i níž). A tak se pustím na „tenký led“ a desku vám trochu představím….

AIN´T SHE SWEET – důrazné akordy v úvodu a už je tu správně nakřáplý rockový projev Johna Lennona. Už tehdy měl výtečnou rockovou dravost, nosovku a odvaz v podání. Georgeovo sólíčko v mezihře zní sice ještě mírně neohrabaně, ale do tématu už zapadne, stejně jako Paulova dunivá baskytara a dřevnaté Bestovy bicí nástroje. Tahle skladba je vlastně původně charleston z r. 1927 (!) a myslím, že u nás ji Naďa Urbánková nazpívala jako Anči sviť (ať mě šije nit). Tradiční jazz a charleston přetransformovaný do bigbítu se docela povedl v britském provedení na počátek léta 1961. Má to šťávu!

CRY FOR A SHADOW – tak tohle je první skladba, kterou napsal George za Johnovy asistence. Odhodlané begleitové kytarové akordy Johna táhnou skladbu vpřed a je tady benjamínek George. No jestliže jsem trochu „zašpičkoval“ s jeho předešlým kytarovým partem, tady to prostě musím vzít zpět. Jeho kytarová práce je výtečně uchopená. Možná se někdy v pozadí objevuje mírně Angličan Hank Marvin a Američan Chet Atkins, ale „neznámý“ liverpoolský kytarista zdařile ukazuje svůj talent, který se začal zdařile, i když možná méně nápadně počátkem šedesátých let rozvíjet. Bravo, Georgi. Nepotřeboval jsi k tomu ani fuze ani wah wah (ty ostatně v té době ještě nikdo neznal) a přesto jsi mě dokázal uhranout….

WHEN THE SAINTS GO MARCHING IN – Tony Sheridan ve své stylizaci a la Elvis Presley. Jeho frázování je slušně namemorováno včetně dobového rockandrollového timbru a hudební doprovod je slušně odpíchnutý svižnou hrou a máme tady rock and roll evropského ražení. Zatímco John Lennon seká akordické doprovody, George Harrison se vloží slušně znějící kytarové sólo, baskytara Paula McCartneyho je odvážně napumpovaná a bubeník Pete Best se snaží udržovat svými bicími napětí podle svých možností a zvyklostí. Tak tohle je taky ukázka toho, jak se dá klasický jazz přetransformovat do rock and rollu. Tehdejší jazzmani se ale prý při podobných verzích ušklíbali…. „Když svatí pochodují“ byla pro ně klasika…..

WHY – houkavé sbory v duchu padesátých let a stereo ještě poněkud nezrale polarizované. Nicméně skladbu si Sheridan i sám napsal, což mu budiž připsáno k dobru. Ten elvisovský nátěr je ovšem nesmazatelný. Druhá polovina padesátých let a počátek šedesátých let byl ještě v elvisovském duchu, což bylo málem povinné… Stylově nasládlé a inspirativní….

IF YOU LOVE ME, BABY – tohle je ovšem dobře výtečně pojednané rhythm and blues. Znám ho ještě pod názvem TAKE OUT SOME INSURANCE ON ME, BABY. Tady lze pochválit výtečné frázování a cit pro styl v dobové manýře….

WHAT´D I SAY – legendární song Ray Charlese samozřejmě zkoušel každá a Tony Sheridan nemohl být výjimkou. V nahrávce se objevují jména jako Rikki Barnes, varhaník Roy Young, baskytarista Petere Wharton a bubeník Johnny Watson. Saxofonový part dodává dravost stejně jako rozběhnutá rytmika, ale myslím, že Sheridan na Ray Charlese nemá, i když se snaží osvojit jeho podání, kombinace soulu a rock and rollu je od originálu přece jenom napůl cesty…

SWEET GEORGIA BROWN – známý traditional, který znají především tradiční jazzmani. Tady se s Sheridanem spojuje Beatles prehistorického ražení a myslím, že se skladba formálně povedla naroubovat na rockandrollový model a dalo se při něm slušně řádit…

LET´S DANCE – další coververze. Myslím, že se tady podařilo rovněž udělat kus slušné práce a zásadní podíl na něm mají varhany Farfisa Roye Younga, které tak trochu předjímají to, co o pár let po této skladbě úspěšně zahájil se svým rhythm and blues rodáci z Newcastlu – Animals. Příjemná změna mezi kytarovými aranžmá, kterou jsem uvítal…

RUBY BABY – skladatelský tandem Jerry Leiber a Mike Stoller svými skladbami posloužili leckomu a Tony Sherodan nebyl výjimkou. Dobře frázující skladba ve středním tempu, kterou realizoval už v americkém „exilu“ John Lennon na albu Rock And Roll s lepším zvukem a myslím, že i s větším zápalem..

MY BONNIE – tak tohle je pravděpodobně nejhitovější příspěvek na albu vůbec. Zajímavé je, že má dvě verze. Jedna vynechává procítěný vokální úvod a jede přímo na věc s pořádně rozpálenou rockandrollovou nádivkou. Tady už slyším podíl George Harrisona, Paulovo basové dunění a štěkání a ječení a zrychlené kytarové doprovody Johna. Pete Best hraje trochu strnule a myslím, že by Ringo Starr (v té době ještě v Rory Storm And The Hurriccanes) se za bicími více odvázal. Původně naříkavá skladba, kterou v sedmdesátých letech u nás natočil i Waldemar Mastuška jako Má láska je za velkou louží. Walda ovšem nebyl rocker a udělal to v hybšovském aranžmá po svém…

NOBODY´S CHILD – další traditional, který si Sheridan upravil do procítěného rhythm and blues. Docela se mě zde líbí kytarové ornamenty, které sem dokonce trochu přivanou jazz. Sheridan se snaží zpívat víc „americky“ a snaží se dokázat, že to co kluci za oceánem kdysi vymysleli, dokáže vstřebat. Poslouchat se to dá, ale myslím, že v černošském provedení by bylo více nepostižitelných vibrací….

READY TEDDY – skladba, kterou známe v podání Elvise, ale i jiných zpěváků a myslím, že ani John Lennon ji nevynechal z alba Rock And Roll. Skotský saxofonista Riki Barnes zde odvádí slušnou práci, ale doprovod mi zní trochu dřevěně bez většího napětí. Nejsem obdivovatel Elvise, ale musím konstatovat, že jeho verzi znám a veden tímto vědomím musím konstatovat, že Sheridan svým projevem vedle něho vypadá jako chudý příbuzný. Chybí zde hlubší barva hlasu a erotický podtón, s kterým Elvis zdařile operoval. Taky měl v kapele Scottyho Moora a později Jamese Burtona na kytaru a to rock and roll dokázali zahrát přímo ukázkově.. Sorry, Tony…

YA YA (Part 1 + Part 2) – ovšem tohle se povedlo. Tady je od začátku cítit ten výtečný hudební nápřah a tah na bránu navzdory překážkám. Je tady zase skvělý Roy Young na varhany Farfisa a zase dobrá připomínka Animals (!). No myslím, že John Lennon by si díky svému hlasu a schopnosti si zařádit, by do skladby dodal více energie a překonal by ho jedině Little Richard. Skladba je živým záznamem, což prozrazuje úvod i závěr. Kytarové sólo je slušně vypilované a má přesně to, co rock and roll potřebuje….

KANSAS CITY – je posledním kouskem na albu. Skladbu nahrálo a nazpívalo mnoho lidí a byla vděčným kouskem na koncertech. Hudební doprovod je stylový a saxofonové téma je správně nažhavené a bouří, ostatní nástroje jsou trochu vzadu, ale dostávají příležitost v samostatných chorusech a tak je zde kytarové sólo a Sheridan táhne tu svou káru poctivě až do konce.

Jak vlastně album hodnotit. The Early Tapes je předobraz startu legendárních The Beatles a myslím, že není od věci poslechnout si, jak se tahle hudba formovala a krystalizovala. Samozřejmě, že to není autorské beatlesovské album a hlavní slovo zde má především Tony Sheridan, také proměnlivost hudebního doprovodu je orientovaná na něho a představy německého producenta Berta Kaempferta. Nahrávky pocházejí z různých období let 1961, 1962 a počátku 1963 a vznikaly v německém prostředí. The Beatles zde samozřejmě nehrají prim a tak hodnocení je víceméně neadresné a vnímám tenhle polydorský mix jako historický relikt. Díky masteringu se podařilo nahrávky zachovat v docela slušné podobě, i když v digitálním světě asi příliš neobstojí a stereo a mono zde není úplně rozhodujícím aspektem.
Tony Sheridan se prý bránil, když mělo být na albu uvedeno vedle jeho jména The Beatles, protože souzvuk vysloveného názvu v hantýrce prý hodně připomínal slangové označení „penisové“, nemýlím-li se. Nicméně dovolil Johnovi, Paulovi, Georgeovi a Pete Bestovi natočit v červnu 1961 první dvě skladby a tak právě zde máme onen předobraz beatlesovského nástupu a tak jsem rád, že zde skladby jsou.
Myslím, že je to na dvě a půl hvězdičky objektivně
a s odřenýma ušima dám tři...