Reakce na recenzi:

fo-ol - @ 23.11.2011

Beatlesovské Antologie obsahují spoustu skvostné hudby proložené řadou vycpávek a zajímavůstek, které nejsou určeny běžným posluchačům k pravidelnému poslechu. Sem patří různé nedodělané verze klasických písní nebo řada "alternativních verzí" které se od finální nahrávky liší jen minimálně. Těmi se tu nehodlám zabývat, zajímají mne výhradně autorské písně které nevyšly na řadových albech skupiny a písně, které znějí diametrálně odlišně od verzí z těchto alb známých.
Tyto tracky z Antologie 3 jsem si zařadil do svého soukromého výběru z Antologií který často poslouchám a který považuji za přínosný a poslouchatelný i pro jiné lidi než absolutní beatlemaniaky

Don't Pass Me By
O této nahrávce se můžete dočít že se od oficiální verze prakticky neliší. A co ty bicí?!? Ringo svou první vlastní skladbu opentlil pestrým, barevným bubnováním jaké on doopravdy umí, je to skutečně požitek poslouchat jeho vynalézavé přechody a nepravidelně rozmisťované akcenty. Těžko říct proč byly ve finální verzi nahrazeny nenápaditým přitakáváním na druhou - jde-li o ústupek minimalistickému kanónu countryového doprovodu, jak ho počátkem padesátých let zavedl Hank Williams, pak je to myslím špatně.

Helter Skelter
Fantastické zatěžkané černé blues, na hony vzdálené rádobymetalové albové verzi. Kapela se pomalu valí kupředu a Paul tahá z paty svý chraplavý tóny vzor Little Richard. Jednoznačný favorit, tohle Beatles vždycky šlo, na rozdíl od těžkotonážního hardrocku o který se snaží na bílém albu jenž v jejich podání vždycky vyzníval krapet light-weightově.

Ob-la-di Ob-la-da
Není žádným demem ale alternativní finální verzi, která doznala zásadních změn poté co se Lennon, opožděně se dostavivší na zkoušku, přiřítil ke klavíru a začal vyťukávat linku, která je ústředním instrumentálním partem albové verze. Svěží, uvolněná nahrávka hnaná vpřed riffem akustické kytary, congy a přidávajícími se saxofony. Má nejoblíbenější verze Ob-la-di Ob-la-da.

Mean Mr. Mustard
Polythene Pam
Glass Onion
Junk
Piggies
Honey Pie
Esher demos, akustické nahrávky pořízené u George Harrissona po návratu z Indie, představují srdce celé Antologie. Beatles se z meditačního tábora vrátili s téměř třiceti novými skladbami napsanými s akustickou kytarou v ruce. Všechny tyto kusy natočila koncem května trojice John-Paul-George (Ringo absentoval) na Georgově čtyřstopém magnetofonu. Esher demos potěší nadvakrát nahranými svěžími, odpočinutými hlasy všech aktérů, průzračným, cinkavým zvukem akustických kytar, energií a dobrou náladou, která zjevně při nahrávání panovala.
Úvodní trojice Lennonových písní především dokazuje, že i takové vypalovačky lze zahrát akusticky, aniž by přitom cokoliv ztrácely ze své síly a energie. Paul představí krásnou klasickou McCartneyovskou baladu, která později našla místo na jeho prvním sólovém albu, závěrečné dvě písně které máme spojené s klavírním doprovodem nám odhalí své kořeny (opět aniž by o cokoliv přicházely).
Na Anthology 3 uvedené kusy Esher demos znějí mnohem lépe než pirátské snímky. Ať už to technici od Applu dokázali tak krásně vyčistit nebo Apple disponuje nahrávkami vyšší kvality než piráti (možná dokonce původními, nesmíchanými čtyřmi stopami - ví se, že zatímco piráti mají v ruce Lennonův pásek, EMI vycházela z Georgovy kopie), oboje zní slibně z hlediska uvedení Esher tapes na oficiální gramodeskový trh. Beatlesovští fanoušci by si to rozhodně zasloužili, ochuzovat je o zdejší verze Revolution, Yer Blues, Except Me And My Monkey a celkovou náladu prostě není fér.

What's the New Mary Jane
Oficiálně nikdy nevydaný Lennonův psychedelický experiment působí kompaktněji, strukturovaněji, a ve svých zvukových abstrakcích ("krápníková jeskyně") i přístupněji než Revolution no.9. Těžko říci proč na albu dostala přednost ona, i když možná právě proto. Třetí taková nahrávka, McCartneyho Carnival of Lights, stále čeká v archivech...

Good Night
Smyčce v Good Night mi vadí minimálně stejně jako dechy v Got To Get You Into My Life - ale zatímco u ní jsem to předpokládal, tady mne zjištění, že bez nich je to hezká písnička, docela překvapilo

Not Guilty
Zřejmě nejlepší z nikdy nevydaných skladeb skupiny. Beatles nahráli více než sto verzí této nádherné Harrissonovy skladby, pak ji odložili a už se k ní nikdy nevrátili. Jakkoliv jsem k Georgovým autorským kvalitám v porovnání s Johnem a Paulem dost skeptický, snadno pochopíme jeho roztrpčení když si uvědomíme, že skladby jako je tahle byly z desek Beatles opakovaně vylučovány ve prospěch takových věcí jako Rocky Racoon.

Because
Devět nádherně znějících hlasů nám otvírá poslední dějství nahrávacích aktivit Beatles, Abbey Road sessions. Nejedná se o alternativní nahrávku v pravém slova smyslu ale o pěveckou stopu, absencí instrumantace vysvlečenou do naha. Krása Beatlesovského vokálu jak na talíři.

Come And Get It
Je téměř zázrak. Paul prý přišel jednou na zkoušku dřív a během jedné jediné hodiny (!) nahrál toto neuvěřitelně dobře znějící demo s klavírem, basou, bicími, marracas a zdvojeným zpěvem. Jasný hit kterého se v prakticky nezměněné podobě ujali Badfinger.

She Came In Through the Bathroom Window
Opět pamalá, bluesová verze písničky, nahraná během Get Back sessions, kterou máme z Long Medley zafixovanou v úplně jiném tempu. Soulovým nábojem připomíná předělávku Joe Cockera. A opět těžko obě verze porovnávat, každá má svůj osobitý šarm.

The Long And Winding Road
Paulova nechuť k Walls of Sound z ženských hlasů a sladkých sláčiků, kterými skladbu obestavěl producent Phill Spector je dostatečně známá. Spector se takto vyřádil (tedy nechutným způsobem ho přeplácal) na celém Let It Be, ale Winding Road uškodil jednoznačně nejvíc. Teď si tedy můžeme poslechnout tuto křehkou baladu v jejím původním, prostém kabátku, který jí sluší nejvíc. Lennonovy přehmaty při hře na baskytaru (McCartney hraje na klavír a nahrávalo se "poctivě") nejsou důležité a při poslechu nevyrušují (mix ji samozřejmě nevyzdvihuje).

While My Guitar Gently Wheeps
Tahle nahrávka na Antologii patří i nepatří. Na Beatles Anthology se tato hřmotná elektronická skladba objevila v podobě tiché demonahrávky s Georgovým vyklidněným hlasem a jeho křehkou akustickou kytarou. To ale není TA verze o níž chci mluvit, pouze její surový základ. O deset let později, u příležitosti vydání alba nepříliš nápaditých a rychle se oposlouchávajících mash-upů Beatlesovských písní Love, k ní George Martin připsal zbrusu nové echtovní Beatlesovské smyčcové aranžmá (což měl podle svých vzpomínek v úmyslu už v šedesátém osmém - autor skladby byl proti protože "tak to přece dělá Paul"), dodávající jí punc završeného díla.
Jde o jedinou skladbu na Love albu k níž bylo přitočeno cokoliv nového a zároveň jedinou nahrávku vydanou na Antologii, která se ještě dočkala dodělání. Můžeme to z Martinovy strany chápat jako rozloučení s Beatles - obdobně jako se Paul, George a Ringo ujali Lennonovy Free As a Bird (jejíž produkce byla dost nepochopitelně svěřena Jeffu Lynneovi) a uctili jeho památku tím nejlepším čím mohli, stejně tak se George Martin ujal skladby nedávno zesnulého "přehlíženého Beatla", s lehkostí a elegancí ji pozvedl do nadoblačných výšin, a znovu tak dokázal, jaké obrovské štěstí Beatles při setkání s ním potkalo.