Corsica - @ 12.07.2012 | #

Asi vás zklamu a vy se do mě pustíte, jak to tak bývá. Ale je to můj názor, ne?
Uriah Heep hráli, někdy dobře, někdy skvěle, ale nikdy vysloveně špatně. Jestli ale bylo nějaké místo Byronovy éry nejslabší, je to Sweet Freedom. Přirozeně, od Very 'eavy po Magicians Birthday i s Uriah Heep Live, to máme 5+1 skvělých, úžasných alb, úpadek přijít musel. Sweet Freedom dle mého není špatná deska, jen není dostatečně dobrá. Největší hit Stealin' reprezentuje dobře, ale je vidět odklon od Easy Livin', od Sunrise nebo Look At Yourself. Tomu albu chybí náboj a síla, a nejen pro to, že není tak tvrdé jako předchůdci. A opět je autorem drtivě většiny skladeb Ken Hensley. To je ale náhoda, že nejlepší skladba alba, Circus, jako jediná není od něj...?

Ještě jednou, abyste nepochopili špatně. Neříkám, že je Sweet Freedom špatné album, říkám, že je podprůměrné.

Petr Gratias @ 16.07.2012 18:35:09 | #
Zdravím PalaM... Chci Tě podpořit ve TZvém názoru a ujistit Tě o své přízni.
Steenckless se rozhodl o uspořádání tažení proti duchovně orientovanému náboji v hudbě, kterou mnozí s určitých skladeb a alb cítíme, vnímáme a slyšíme.
GEORGE HARRISON byl duchovně založený člověk, stejně jako u nás např. ROMAN DRAGOUN nebo PAVEL PELC (oba Progres), stejně jako JOHN McLAUGHLIN, CARLOS SANTANA, NARADA MICHAEL WALDEN... jenom namátkově řečeno. Všech těchto jmen si vážím, stejně jako hudby pod kterou jsou podepsaní.
Myslím, že jistá míra duchovní pokory v hudbě je důležitá pro její vnitřní rozměr.
Samozřejmě s tím řada lidí nebude souhlasit, ale to je tak asi všechno, co s tím mohou udělat (jak by řekl klasik).
Naši slovenští kolegové-kamarádi jsou duchovně více orientovaní a nikdo nemá právo se dotýkat jejich přesvědčení. Pokud sem někdo vloží svoje postřehy a pocity, které mají s hudbou nějakou vnitřní duchovní vibraci, nic proti tomu nemám.
Zdravím, PaloM!
Děkuji za pochopení