Filozof - @ 14.11.2007 | #

Hned na začátku je patrné opětovné mírně přitvrzení a navíc o trochu bohatší a plnější zvuk - alespoň v úvodní Dreamer.
Za ní napínavě začínající, zajímavě pokračující a skvěle končící pecka Stealin'. Jo - tak ta patří k nejlepším uriášovským věcem. Poctivý hardrock, ale silná melodika, sborové vokály v pozadí, vynikající basový part - mňam mlask. Tohle hodně můžu.
Pochopitelně se musím zmínit i o až hymnické titulní skladbě, s krásným, kontrastně až nadpozemsky klidným refrénem, vytvářejícím vytrženě mimozemskou atmosféru klidu myšlenek tibetských mnichů.
Hned následující klávesové tóny If I Had A Time ale vlastně nejsou o nic horší. Prostě jako vždy - každá skladba stejně dobrá, každá dost osobitá, každá dost melodická. Třeba mne zabte, ale která jiná skupina má takhle vyrovnaných a dobrých 6 alb v řadě?? Jo - pár jich je, ale v tomhle hudebním stylu nevím nevím.
Dokonce i Circus - nejslabší kus alba, který se svými akustickými kytarami podbarvenými bongy a vyloženě popovým vokálem včetně frázování jakoby nevěděl kudy kam (zvukem připomínal hodně některé skladby Demise Roussose), a který jako by na album nepatřil, Vám prostě nevadí. I když je nejslabší ještě stále není TAK slabý. No a stejně se už těšíte na typický závěrečný sedmiminutový opus Pilgrim... :-)
Bonusy tentokrát nebudou - mám jen klasickou CD verzi ne-re-mastered.
A tím bychom skončili s Uriah Heep. Nechtějme jim kazit pověst zmínkami o albech, která v pozdějších letech upadají hloub a hloub k šedi a průměru...
Zatím jsme ale v roce 1973, Uriah Heep jsou skvělá skupina a zaslouží si 3 a čtvrt hvězdičky.

merhaut @ 17.11.2007 14:49:49 | #
Škatulkám se určitě podívám na zoubek, rád bych dal dohromady takový slovník pojmů a dojmů, spolu s provázáním příčin a náslůedků.

Problém je neuvěřitelná časová i místopisná proměnlivost významu jednotlivých termínů, takže pro každý termín budu dávat dohromady několik typů pohledů + ten svůj - ten bude evropský, vycházející z terminologie používané v 60´ a 70 ´ tedy v době, kdy to vše rockové dostalo pevné základy.

V té tvrdé muzice, zjednodušeně vnímám prolínající se posloupnost: blues - rhythm&blues - hardrock - punk - metal.

Hardrock je podle mne tvrdá muzika spojená pupeční šňůrou s blues, punk bych takto "propojil" s dřevním dobově šokujícím rokenrollem, metal je podle mne hardrock s oslabenou vazbou na blues, popřípadě vytvrzený punk ...

A vše dohromady je propletené jako cop Nastěnky :-)