Reakce na recenzi:

Petr Gratias - @ 17.01.2013

Vydání alba Acoustic Johna Lennona považuji od Yoko Ono, správkyně jeho pozůstalosti za poměrně záslužný čin. My, co máme Johna rádi jsme se museli smířit s tím, že už se neobjeví žádné „nové“ album jeho písní a tak budeme konfrontování vydáváním všelijakých Greatest Hits, More Greatest Hits, The Best Of… Very Best Of – což se mi jeví víceméně jako slaboduchý pokus vydělávat na odkazu velkého Beatla další a další peníze…..
Nicméně vydat Johnovy skladby v unplugged / acoustic version jako studijní materiál bez jakéhokoliv doprovodu je nový pohled na jeho melodické, melancholické, nostalgické a mnohdy rozervané písně a tak amatérský kytarista může naladit svoje sladké dřevo a zkusit hrát podle CD skladby obnažené na dřeň a více je nechat proniknout k srdci. Ostatně dobře vypravený booklet nabízí seznam použitých akordů a texty a tak u vás doma, máte-li lennonovskou slinu můžete tyhle skladby s větším či menším úspěchem interpretovat.
Troufnu si říct, že by si možná právě tohle John přál asi nejvíc. A tak je album součástí mých lennonologií a dokážu soustředěně poslouchat jeho nosový hlasový projev a základní kytarové doprovody. Jeho hra možná není vždycky muzikantsky čistá a přesná, což se v setlistu skladeb občas pozná, ale máme před sebou autentického rockera, který je tady sám za sebe. Seznam skladeb byl natočen ve studiu jako hrubé základy předtím, než přišla kapela a orchestr a než vstoupilo do hudby studiová chemie
WORKING CLASS HERO, LOVE LOOK AT ME znějí víceméně tak, jak je oficiálně známe, ale na druhé straně THE LUCK OF THE IRISH, WOMAN IS THE NIGGER OF THE WORLD, WHAT YOU GOT, COLD TURKEY nebo WATCHING THE WHEELS se nám najednou ukazuje v úplně jiném světle.
Na některých skladbách je použita nějaká ozvuková clona s podivným „spectorovským“ dozvukem – jako třeba GOD….
Cítím tady bluesový pocit, ale také něco z irské hudby, ostatně etymologie jména Lennon a jeho dávných předků je známá pod jménem O´Lennon, nebo Liannan a tak i zde to drsné, ale čisté keltství jaksi prosakuje…
Musím konstatovat, že setkání s tímto albem bylo velmi příjemným zážitkem a žádná „akustická nuda“. Řekl bych, že je to jiný pohled na zavedené písně. Díky digitálním technologiím a odšumovacím programům znějí některé skladby opravdu zázračně čistě – u kterých se to nepovedlo stoprocentně, tak tam alespoň na tom nejsme hůř než v zavedených originálech.
Řekl bych, že si tady najde svůj prostor folkař, milovník indie rocku, akustického blues… Kdo má rád Boba Dylana, Neila Younga, Kevina Coynea, Ala Stewarta… by album asi neodmítl. Ta lidská živočišnost a ryzost sevře duši a hrdlo a znovu si uvědomím, že svět přišel o mimořádného člověka a interpreta, který měl velké charisma, který se rodí jednou za padesát let. Mohu vřele doporučit se vším všudy… jak po stránce poslechu, zvuku, možnosti slyšet Johnův hlas zpívat i mluvit. V pravicovém světě neměl John moc příznivců a proto byl vždycky přitažlivý pro levicové intelektuály, studenty a rebelanty a myslím, že to platí dodnes.
Díky, Johne, žes byl a že i nadále zůstáváš v hudbě mezi námi a díky i Tobě, Yoko, žes tenhle materiál připravila k vydání. Čtyři hvězdičky.