horyna - @ 15.01.2018 | #

Stačilo mi poslechově zaznamenat první skladbu The Weaver's Answer a věděl jsem, že v případě Family půjde o vysoce zajímavou a konstatní záležitost. A vlastně také návykovou. Album Family Entertainment bylo první které jsem si od kapely obstaral a zkomponovaná hudba na něm kápla přesně do mé noty. Obsahuje všechny poznávací znamení muziky sedmdesátých let která vyhledávám. Je vysoce novátorská, kreativní ve smyslu pro výborné melodie, nápaditá a v jejím středu raší bohatý nástrojový kvas.

Je mi obzvlášť sympatické, když je kapela schopna do svých skladeb napasovat více než jeden vůdčí vokální typ. Pokud jich ve svém středu má víc a ti disponují rozdílnou hlasovou barvou a polohou, jenom tím jejich výsledná práce získává. Větší variabilita a zajímavější odstíny které jednotlivým skladbám pěvecké osobnosti propůjčí, jsou ve výsledném hodnocení na kladné straně.

Roger Chapman svým nakřáplým, raubířsky mužným postojem skladby obrušuje až na dřeň. Naopak civilnější přednes basáka Ricka Grecha stojí v jeho protikladu a písně ve kterých se představuje, kloní album na jemnější stranu. Poměrem 6:3 samozřejmě vede Chapman (je velmi suverénní, občas až extaticky výbušný), ale i on dokáže zavelet k melodice a jeho mocný nástroj se v písních From Past Archives, Dim a Processions rázem promění v něžně sametové představení s opuletní dávkou nostalgie.

Tolik tedy k vokálním divům, které mám s tímto albem spojeny. Další kapitolou je samotný, velice kvalitní písňový základ, na který hoši roubují dokonalá aranžmá saxofonu, foukací harmoniky, piána nebo houslí. Instrumentální ornamentalitou se tak blíží ke skupenství kapel jako King Crimson, či Gentle Giant. Ne, nejsou jim zvlášť podobní a zdaleka nevytváří jejich plagiát, jen dokáží stejně obratně aranžovat a být silně originální.

U Family, potažmo tohoto alba jde i o atmosféru. Často mě svou opravdovostí dokázali odzbrojit a sentiment se kterým tak bohabojně pracují, jako mávnutím kouzelného proutku navrací člověka do dětských let.

Family jsou kapelou určenou milovníkům sedmdesátek, pokud vám jejich diskografie doma ještě chybí, vězte, že máte co doplňovat.

Voytus @ 15.01.2018 14:19:00 | #
Výborné album, od Family nejlepší. Další ze skupin, které jsem začal sbírat na vinylu (už mi chybějí jen poslední tři). Chapmanův zpěv je doslova maniakální, především díky tomu šílenému vibrátu. Jako později narozený jsem jej poznal díky Oldfieldově písni Shadow on the wall a celé roky jsem nic jiného neznal - a ani nesháněl. K Family jsem se dostal o hodně let později, když jsem na netu naháněl všechny možné rarity a jasně, že mě chytli hned díky Music in a doll's house. Od nich můžu všechno, skvělé album je Fearless - navíc je každá deska dost jiná, pohromadě to drží jen ten Chapmanův vokál.

Petr87: "symfo prog s dotekem psychedelie". Ono je to zařazení strašně složitý, díky tomu, jak se jednotlivá alba liší. Někde jsou až do folku, na Anyway zase slyším jazzové vlivy. Možná právě díky téhle neurčitosti zůstali kultovní skupinou, třeba jako Edgar Broughton Band. Je v tom něco typicky britského.