Reakce na recenzi:

horyna - @ 14.04.2017

Při jedné z procházek Bontonlandem mě prásknul do očí parádní obal jakýchsi Beggars Opera. Netušíc o co jde (beztak o nějakou starou vykopávku) jsem zariskoval a desku přibalil k dalšímu nákupu. Jaká to šlast (neříkal to purkmistr v hurvínkových strašidýlkách?) laskala tenkrát i dnes sluchovody mé.

A o co vlastně jde? O stařičký, velmi nápaditý rock, chcete-li classical rock, v hóódně zběsilém tempu, organizovaný a dirigovaný Alanem Parkerem zpoza černobílých klapek. I když se jedná o debutní nahrávku, mám pocit, jako bych slyšel léty zaběhanou a větrem ošlehanou zkušenou kapelu, která na nás útočí pěkně zhurta. Ale dokáže v pravý moment i ubrat plyn a přesto, že se hodně hraje, když skrze progové mraky probleskne pevný hlásek Martina Griffithse, je o nadstavbu postaráno.

Do skladby Raymond's Road kapela nacpala Strause, Mozarta i Griega (jestli se nepletu) a vše do sebe zapadá a drží přesně jak pánové potřebují. Vskutku radost poslouchat, stejně jako dva plnohodnotné rockovější bonusy.

Pokud máte rádi inteligentní rockovou hudbu, která si ráda vypůjčí pár not od starých mistrů a zasadí je do eruptivní klávesové hry (podstatně rozdílné oproti té, jakou produkovali např. ELP), pokud máte rádi zvuk, který ctí výborné nazvučení všech nástrojů, potom vás deska potěšit prostě musí. 4,5*