Reakce na recenzi:

horyna - @ 07.03.2018

Když jsem si vybíral jaké album kapely Gong bych zde rád představil a tím jej trošku zviditelnil, zvolil jsem desku Expresso II záměrně, jelikož tady nemá žádná hodnocení.

I když pro mne zůstane vrcholným dílem Gong nejspíš navždy album Gazeuse, na němž kapela dosáhla zcela ojedinělé pestrosti a barevnosti, je jeho přímý následovník rovněž zajímavým exemplářem. Ten se opět odhaluje v čistě instrumentální jazz-rockové formě a podobně jako v minulosti na něm kapela využívá širokou škálu všemožných zvukomalebných bicích nástrojů. Často slyšíme nádherné tóny zvonkohry, xylofonu, vibrafonu, nebo marimby. Ve dvou písních hostuje houslista a člen Curved Air, Darryl Way. A v kytarově orientované jedničce se mihne stone-man Mick Taylor spolu s Alanem Holdswothem, kteří vtisknou vstupní skladbě na poměry Gong „zvláštně rovnou“ elektrizující příchuť. Naštěstí hned druhá Golden Dilema už šlape spanile Gong-ově ve svých pevně vyjetých kolejích a třetí Sleepy, je s Darrylovým houslovým extempore jemně experimentální. Zbývající trojice jsou jazzem provoněné, do zlatova upečené bochánky, do kterých je radostí každého jazzofila i experimentům otevřeného rockera se zakousnout.

Díky působivé rozmanitosti nabývá hudba Gong maximálního barevného rozměru. Ta nápaditost je obrovská a při zvolené škále bohaté rytmické podpory jsou jejich harmonické výměny naprosto dokonalé.

Vřele doporučuji milovníkům Return to Forever a instrumentálních písní Gentle Giant, se kterým si mohou tihle Gong podat ruce.