martin69 - @ 13.04.2010 | #

Po výborné Closer to Home ,vyšla v následujícím roce deska Survival .
Opět se jedná o perfektní hard rockové album. Poslední skladba ,předělaná Gimme Shelter od Rolling Stones se mně moc nelíbí ,zbytek alba plus na remastrované verzi přidané bonusy stojí rozhodně za poslech .

Petr Gratias @ 26.05.2011 22:49:47 | #
Grand Funk Railroad... Mám na ně opravdu nesmrtelnou vzpomínku, která se váže k r. 1973. Byl jsem matkou pověřen, abych v Tuzexu za svěřené bony koupil holandské kakao a tři čokolády. V Tuzexu jsem ovšem zcela nečekaně narazil na dovoz zboží a do velké krabice prodavačka skládala vinylová alba. Byly to pořádné hřbety a desky byly poctgivěny zataveny v igelitových fóliích. Viděl jsem alba od lidí jako byl Frank Sinatra, Dean Martin, Jim Reeves, Barbara Streisandová, Johnny Matthis.... nic pro sedmnáctiletého rockera. Už jsem se chystal odejít, když tu najednou moji pozornost upoutalo černé album)vzápětí jsem zjistil, že je to double album)a když jsem ho vytáhl z krabice, tak mě polil pot. Na obalu bylo napsáno GRAND FUNK RAILROAD a název Mark, Don And Mel 1969-1971 (Capitol 1972). Myslel jsem, že se skácím. V té době jsem už dělal diskotéky (rockotéky) a Grand Funk Railroad jsem znal z několika singlů a ty se mě velmi líbily. Dokonce jsem zjistil, že hned jedná z písní je mi známá ze singlu: Time Machine. Co teď:? Vyběhl jsem z Tuzexu a chvíli chodil nervózně po náměstí. Pak jsem se stal mužem činu, navzdory riziku, co mě hrozilo. Vytáhl jsem 100 bonů a tohle double jsem koupil - kakao a čokolády šly k čertu.... Doma nastalo běsnění, ale za chvíli utichlo. GFR mi byli zabaveni a slíbení k narozeninám. Naštěstí asi za 14 dní jsem je měl, ale byla to muka, než jsem černý obal defloroval a první z desek jsem položil na gramofon.... Album jsem spolkl okamžitě a naplno a získal jsem ve svém okolí velký respekt, protože tuhle kapelu nikdo doma neměl!!
Později jsem objevoval další alba Grand Funk Railroad, ale dvojalbum Mark, Don And Mel jsem miloval nejvíc. Normálně výběry moc rád nemám, ale tady jsem udělal velkou výjimku. Postupem další doby jsem zjistil, že produkce kapely není tak vyrovnaná, jak se mi zdálo ze zmíněného dvojalba. Na každém řadovém albu se mi líbila tak zhruba polovina a ten zbytek už pro mě nebyl tak přitažlivý. Výjimku tvořilo album E Pluribus Funk.
Sblížil jsem se i s We´re An American Band, které se stalo významným obchodním kasaštykem v USA r. 1973. Mark, Don And Mel mám ale nejraději. Myslím, že manažer Terry Knight společně s kapelou měli velmi dobrý instinkt vybrat opravdu to nejlepší mezi léty 1969-1971. Jinak jsem zaznamenal řadu výkyvů, které jsem dodnes nějak markantněji nepřehodnotil. Velmi se mi dodnes líbí např. Closer To Home /I´m Your Captain, ale taky Loneliness, nebo Heartbreaker... abych jmenoval alespoň některé.
Hudební kritik a publicista Josef Vlček označil Grand Funk Railroad jako kapelu, jejíž hudba je "špatně nahraná a špatně zahraná". Tehdy jsem striktně odmítl jeho postoj. S postupem času jsem mu dal v lecčems za pravdu. Farner hraje na kytaru syrově s emocemi (tak to má být), ale chybí mu smysl pro detail a technická suverenita Jimmyho Page nebo Ritchieho Blackmora. Zato ale výborně zpívá a frázuje (jako zpívající kytarista to bylo velmi dobré), Schacherova baskytara a Brewerovy bicí nástroje měly správnou údernost, dravost a zemitost. Možná v dalších letech někteří producenti jejich album pomohli, ale také uškodili. Nastalo období kompromisů a vylaďování zvuku a stylu. Myslím, že ta jejich syrová hardrocková přímočarost tím dost utrpěla, ale nebyl to zase tak zoufalý propad, jaký se podařil americké skupině úplně jiného zaměření - jako bylo Chicago. (Tento příměr stylově nesedí, ale uvádím ho záměrně, abych připomněl, že mnohé americké kapely zlákány touhou po větším komerčním úspěchu v hitparádách a většími obchodními zisky nastoupily cestu do popu). Grand Funk Railroad zredukovali název na Grand Funk. Možná byla jejich alba proaranžovanější a zvukově pestřejší, ale zase ztratila to přímočaré kouzlo, údernost, syrovost a rebelanství...
Kupodivu na liště vlevo dvojalbum Mark, Don And Mel 1969-1971 (1972) album není. Údajně oficiálně na CD nevyšlo. Nebo je to jinak?
Snad to milovníci kapely rozkryjí a uvedou na pravou míru... zajímalo by mě to!