Voytus - @ 01.12.2008 | #

Tato deska dlouhou dobu nevyšla v reedici na CD. Pro vydavatelskou firmu byl její obsah údajně příliš depresivní. Nakonec přeci jen byla vydána - nejprve jako součást kompilace Ultimate chicken meltdown (bez In the Shadows), na které najdeme i pár singlů z tohoto období a další materiál, a v roce 2005 vychází konečně kompletní v reedici u Angel Air.
A jaká ta depkárna je? Nátěr od začátku až do konce. Atomici se po několika letech nečinnosti sešli v sestavě Crane, Hayman, (Du)Cann, opět bez basáka. Úvodní They took control of you uhání s větrem o závod, bubeník Hayman hraje přímočařeji, než předchozí bubeníci, jeho hra je energická a do AR 1980 dobře zapadá. Crane s Cannem se střídají v sólech a riffech, Cannův zpěv mi tu místy připomíná punkové zpěváky. Možná to album je ovlivněné punkovou vlnou - stavba skladeb je jednodušší, sází se na úderné riffy a zapamatovatelné melodie, což ne vždycky platilo. Podstatná část skladeb je též dost rychlá a to u ponurých roosterů také nebývalo zvykem. Dále tu máme naštvanou She's my woman, valivou He did it again, další punkově energickou Wheres the show?, která je pravděpodobně nejhitovější a nejúdernější. Cann neváhá připojit opravdové punkové sólo (to spočívá v tom, že s několika variacemi zahraje melodii zpěvu). In the shadows nemám (mám jen ten výběr), Do you know who's looking for you je energický nášup s vlezlým refrénem a úlisným zpěvem. Don't lose your mind může trochu připomenout staré Roostery. Ale kde by tahle parta byla bez instrumentálky! Watch out je další rychlejší věc se spoustou riffů, záseků a hammondových a kytarových sól. Další Cannova naštvaná riffová zasekávačka je I can't stand it, s dalším hitovým refrénem. A na závěr tu máme nejpromakanější a nejpestřejší Lost in space(refrén je ale zase punk). AR byli vždycky tak trochu lost. Těžko říct, zda za to mohla Craneova maniodepresivita, která mu znemožňovala pracovat, pravděpodobně i způsobovala nečekané změny sestavy a jistě i ještě více nečekané stylové změny na každém albu. Pro mě toto album představuje velmi silnou položku v diskografii, neváhal bych ji doporučit metalákům, rockerům i punkáčům (místy je to fakt punk, navíc s hammondkami).
PS: A není depresivní, je surová, energická, bezohledná, rychlá a hlavně nas...á!

Mirek Kostlivý @ 07.02.2009 16:34:41 | #
To přirovnání k punku si snad nebožtík Crane ani nezaslouží :-), zvláště když hudebníci na téhle desce ukazují své hard-rockové mistrovství té nejvyšší kvality. Což se o takových Sex Pistols nedá říct ani náhodou ...
Nic proti punku, ale když jsem tu desku téměř před 30-ti lety slyšel poprvé, tak mě pomyšlení na punk nenapadlo ani na chvíli. A nenapadá mě to ani teď, když si jí s odstupem mnoha let opětovně pouštím.
Ale samozřejmě vím, že autor to myslel v dobrém, však je pochválil (a nejenom v tomto příspěvku) příkladně ...
Škoda, že mi sem nějak nejde přidat pro mě dříve neznámé album Homework (hlavní autor na něm je John Du Cann), které mi minulý týden došlo, tam před Atomic Rooster opět musím pomyslně smeknout, jak zdraví bigbeat počátkem těch chmurných 80. let hráli ...
Tak jsem dal aspoň do profilu Craneovo foto, když má letos to smutné 20. výročí.