Reakce na recenzi:

Petr Gratias - @ 02.02.2012

Z mého úhlu pohledu považuji jižanskou kapelu Lynyrd Skynyrd za velmi významné představitele southern rocku a stavím je hned těsně za Allman Brothers Band. Řekl bych, že patří k výrazným představitelům daného žánru a mluvit o nich jako o americké jižanské legendě mi přijde zcela namístě.
Pamatuji si, že ale sehnat v dřívějších časech jejich alba alespoň pokud si pamatuji, bylo hodně obtížné a překupníci jakoby nechtěli riskovat, že jim tahle kapela nepřinese u nás na burzách zisky a tak jejich shánění jejich bylo výrazně těžší než jiných skupin.
Jejich čtvrté album Gimme Back My Bullets jsem si už dlouho nepustil a tak to teď napravím a trochu se do něj ponořím....

GIMME BACK MY BULLETS – výrazný rockový nástup. Zpívající frontmana Ronnie Van Zant dobře frázuje, ale nemyslím, že by byl lepší v podání než Gregg Allman, ostatně podstatná byla u téhle hudby hlavně dravost a rocková přímočarost podpíraná smyslem pro melodicky dobře vystavěné věci. Lynyrd Skynyrd vládnou dvěma sólovými kytaristy Gary Rossingtonem a Allenem Collinsem, jejich čas na albu ještě přijde, nicméně už od první skladby cítím výraznou souhru a nápřah…..

EVERY MOTHER´S SON – začátek se nese ve snivé baladické poloze, ovšem rockový základ se v další fázi skladby nezapře. Skladbu se stejným názvem hrají i Traffic, ale s tím si evidentně tihle Jižani nedělají žádné vrásky. Píseň má jednoduchou melodickou kostru, která je čitelná výměnou akordů, zvoněním kytarové hry a výrazným klavírním podílem Billyho Powella. Van Zant zpívá uvolněně, ale chybí mi vypilovanější dravost – rozdíl, který by byl evidentní mezi zpívaným refrénem a slokami. Bicí nástroje Boba Burnse šlapou se stejným zápalem jako Butcha Truckse z ABB. Skladbě ale chybí větší invence a kreativita….

TRUST – tahle píseň má větší živost a rytmickou pestrost, přesto i zde musím konstatovat, že skladatelsky se ani zde neděje nic mimořádného a i instrumentace se drží jaksi při zdi, třebaže Gary Rossington a Allen Collins do skladby vkládají kytarové spojnice. Myslím, že takový Žlutý Pes by si s touhle skladbou poradil stejně, ale možná i krapítek líp. Ne, tohle není hozená rukavice do ringu (Nedávno jsem Žlutého Psa viděl a slyšel a to srovnání se mi zde přímo nabízí).

I GOT THE SAME OLD BLUES – tohle je ovšem trochu jiná káva… Blues s protahovaným tónem slide-kytary. Dusající rytmika a živější baskytarové tóny se dobře propojují s kytarami a kovovým zvukem clavinetu. Harmonicky žádná zázračnost, ale přece jenom viditelnější posun k vyhraněnější stylovosti a také v mezihře je to znát. Rossington žahá v tom správném stylu (i když na Duane Allmana přece jenom nestačí). Konečně je zde i foukací harmonika, které se postarala o změnu soundu. Velice dobře udělaná bluesová záležitost, Van Zantova dravost se ale nějak stále ne a ne probudit…. Na koncertech asi řádil víc než ve studiových prostorách…..

DOUBLE TROUBLE – rytmicky stáloe ve stejných kolejích a žádná snaha prokreslovat skladbu nějakým osobitějším přínosem. Střídání nástrojových vstupů a sólistických exhibic, které jsou v daném stylu velmi očekávány. Ale pozor! Přece jenom změna: ženské sborové zpívání v altovém zabarvení sem tahají cítění z pokraje soulu (!) a dobře se to poslouchá. Skoro se mi chce říct, že tyhle ženské mě na skladbě uhranuly ze všeho nejvíc….

ROLL GYPSY ROLL – Lynyrd Skynyrd matou tělem. Očekával jsem nějaký dravý rock and roll a zatím se hlásí příjemně zvonivé akustické kytary a klavírní doprovod s hodně potlačenými varhanami, které se spíše nenápadně vkrádají do tématu. V mezihře skladba přídá na intenzitě a Rossington se pustí do kytarového předvádění, ale v mezích formátu téhle písně. Nevím, pořád se nemohu zbavit dojmu, že kapela postrádá silný hudební námět a téma, ze kterého by dokázala vytěžit maximum…

SEARCHING – Rossingtonova kytara otvírá další skladbu kvílivým sólem za Collinsovy kytarové asistence, ale akordické výměny jsou běžná klišé a začínají nudit. Vzhledem k tomu, že se nad tím ve studiu asi moc nepřemýšlelo, nevložilo se do aranžmá více podnětů. Rossington vypálí kytarové sólo a pak se opět skladba vrátí do běžným proměn a za tím vším stále cítím ducha jejich nejslavnějšího hitu Sweet Home Alabama (!?) Ano, tady se Rossington a Collins konečně „vyjádří“ svým kytarovým hlasem. Dobře se to ve stereu poslouchá to přelévání hlasů, ale pak přijde závěrečné vyvrcholení a skladba nečekaně odplyne….

CRY FOR THE BAD MAN – nasadit na album nějakou skladbu s výraznějším riffem se jeví jako zdařilý nápad a tak zde máme v úvodu riff na kterém stojí a padá celá skladba. Ten riff není nijak závratný a můžete mít pocit, že s podobným pracovali už pár let před nimi třeba Free…. Kytary se zde ale opravdu odvazují v mezích možností kytaristů – škoda, že klávesový hráč Powell se nedostane do popředí s hammondkami nebo elektrickým pianem a tak máme co dělat se šlapajícím, ale neustále se opakujícím schématem, ovšem máme zde i ony zmiňované ženské sboristky a ty skladbu účinně dokořeňují

ALL I CAN DO IS WRITE ABOUT IT – a jsme ve finále. Vypadá to na baladickou záležitost s akustickými kytarami. Kytary mají melodickou linku dobře secvičenou a dokonce jim k tomu přizvukují i housle. Tady se country poměrně dost zblízka dotýkáme. Zase musím konstatovat, že mi zde chybějí nějaké vypilované kytarové mezihry na akustickou kytaru, tenhle můstek suplují housle. Nemají nějaký výraznější význam, ale alespoň osvěžují atmosféru ve skladbě. Powell zde v další mezihře předvede opravdu skvěle zahrané klavírní party, které je třeba pochválit. Té poklidnosti je tady nakumulováno ale nějak moc. Nechci hovořit o nudě, ale nějaké zásadní vzrušivé podněty zde poměrně výrazně absentují…..

Album Gimme Back My Bullets je dobře poslouchatelné, nicméně jsem toho názoru, že není lepší než jejich debutové album a zejména Second Helping, které osobně považuji za jejich vrcholnou práci.
Producent Tom Dowd, který velice zdařile mj. pracoval pro slavné Cream tady některé věci pravděpodobně podcenil, na rozdíl od Al Koopera, který s kapelou velmi úspěšně pracoval v jejich začátcích....
Síla téhle kapely tkvěla (ostatní jako i u dalších jižanských kapel) především v koncertních vystoupeních. Typicky pódiová kapela, která to dokázala rozžhavit až doběla a tak jenom lituji, že nezavítala k nám na nějaké miniturné. Možná by se Lynyrd Skynyrd divili, kolik mají u nás obdivovatelů a spřízněných kapel. S ohledem na první dvě jmenovaná alba budu tentokrát v rozdávání hvězdiček skoupější a udělím jenom tři…