Reakce na recenzi:

vmagistr - @ 03.03.2015

ředstavte si stroj času, do něhož nastoupili The Beatles někdy začátkem roku 1964, a který je přenesl o tři roky napřed v čase. Jak by asi dravá písničkářská tvorba z jejich prvních desek zněla při ovlivnění psychedelickým oparem roku 1967? Jistě, tato otázka z jistého úhlu pohledu postrádá logiku - právě Beatles totiž svou tvorbou na přelomu let 1965/1966 psychedelii pomohli definovat. Pokud ale přijmeme hru a budeme se tázat na nezodpověditelné, můžeme jednu z možných odpovědí hledat v tvorbě jejich manchesterských beatových souputníků The Hollies, konkrétněji například na albu Butterfly z podzimu 1967.

Zatímco Beatles se už roku 1967 plně ponořili do studiových hrátek a začali experimentovat s komplexnějšími hudebními celky, Hollies psychedelické prvky do své tvorby zapracovávali spíše na úrovni jednotlivých skladeb. Skladeb, jimž stále většinově vévodil čistý zvuk dvojice akustických kytar a které zdobily výtečně sezpívané vícehlasy trojice Clarke-Nash-Hicks. Velkým zastáncem progrese a příklonu k "náročnější" tvorbě byl u Hollies kytarista a zpěvák Graham Nash, který ale právě kvůli těmto názorovým odlišnostem kapelu na podzim roku 1968 opustil a ve slunné Kalifornii spojil síly s podobně smýšlejícími hudebníky Davidem Crosbym a Stephenem Stilltsem v rámci projektu Crosby, Stills & Nash (CSN).

Zatím se ale s deskou Butterfly nacházíme stále v roce 1967. Dvanáct obsažených skladeb překypuje překvapivými melodickými nápady a místy také obratným balancováním na hraně mezi progresí a kýčem. V dobré polovině nahraného materiálu jistí kapele záda les smyčců či dechů, dočkáme se ale i užití dalších zajímavých nástrojů jako sitár (Maker) nebo harfa (Pegasus). Za nejlepší skladby považuji zpěvné kytarovky Away Away Away a Step Inside, ale i "vypravěčské" kusy jako Would You Believe či Postcard se mi zdají velmi nápadité. Zasněnější atmosféru pak nabízí třeba titulní Butterfly či závěrečným zvukovým experimentováním "postižená" vybrnkávačka Elevated Observation. Za slabší kousky skládačky považuji skladby Wishyouawish a Charlie and Fred - ale jen v kontextu velmi kvalitního materiálu na zbytku desky, rozhodně nejde o žádné kýčovité úlitby čemukoliv.

Sólový zpěv si na Butterfly poměrně rovnoměrně rozdělili Allan Clarke a Graham Nash, pouze v jedné skladbě se samostatně objevuje Tony Hicks. Hlasové zabarvení všech tří jmenovaných mám velmi rád, Nash podle mého ale ještě více rozkvetl u CSN, popř. CSNY. Pochválit musím i rytmiku - ta je zde díky většinové absenci elektrických kytar velmi dobře sledovatelná a tlačí vyznění desky do rockovějších podob. Suma sumárum je u mě Butterfly silné album plné psychedelického mersey beatu, kterým si čas od času rád čistím hlavu. Pět hvězdiček by bylo moc, čtyři tak akorát.