hejkal - @ 23.01.2009 | #

A je to tu. Sólová dráha. Od úvodného riffu Laundromat je jasné, že to bude pecka. Navyše sa zdá, že sa gro albumu nahrávalo na jeden záťah, pretože keď Rory sóluje, tak absentuje sprievodná gitara. Laundromat je bezkonkurenčne najlepšou Roryho skladbou. Nasleduje krásna akustická Just the smile. Čo povedať o prekrásnom pomalom I fall apart? Takto má vyzerať slaďák. A záverečné gradovanie bez spevu je bezkonkurenčné. Akustika plus klavír od Vincenta Cranea, to je Wave myself goodbye. Výborná živá skladba je Hands up v klasickej formulke Gallagherovských skladieb. Jedna z poznávacích znamení kapelníka sa volá Sinner boy, začína havajózne, ale postupne vygraduje do slide orgií. Ďalší z rady geniálnych bluesom šmrncnutých slaďákov je For the last time. Kde len na tie melódie chodil? Veľmi veselá a pohodová skladbička It’s you je vystriedaná akustickou pohodou I’m not surprised, hojne dopĺňanou Craneovým klavírom. Na záver nastupuje monštruózna Can’t believe it’s true. Saxík saxíkuje, atmosféra hustne, slovom, geniálne.

Ide o prvý z rady najlepších Roryho albumov.

Cossack @ 23.12.2012 22:58:32 | #
Nějaký čas uplynul a já musím „aktualizovat” moji předešlou reakci… Už znám všechna Roryho alba do roku 1982, včetně, ale na mé „důvěře Hejkalovi” (ohledně Roryho) se nic nemění. Veliká shoda panuje nadále (snad jen u obou třiasedmdesátek mám pořadí obrácené – o ten chloupek víc se mi líbí Tattoo, než Blueprint).
Každopádně, ještě jednou díky za Gallaghera, Hejkale… ;-)