Orme, Le - Uomo Di Pezza (1972)
Reakce na recenzi:
Snake - @ 11.11.2012
Uplynul sotva rok od vydání "Collage" a LE ORME se vytasili s výtečným "Uomo Di Pezza". Zvuk se vylepšil, pročistil, částečně nabral na jemnocitu, ale zachovány zůstaly i divoké instrumentální pasáže. A právě střídání křehkých a hřmotných částí činí toto album tolik atraktivním.
Výtečná je hned úvodní Una dolcezza nuova. Začíná docela razantně, ale brzy přejde do tiché romantiky. Druhá, pohádkově melodická ukolébavka Gioco di bimba zaujme zvonivými kytaram. Hodně progresivně se tváří nejdelší La porta chiusa. Právě vedle křehkých pasáží kapela otevře stavidla instrumentálním eskapádám. Bolestně krásná je Breve immagine, kdy naříkavý zpěv Aldo Tagliapetri, podepřený masivní mellotronovou stěnou může citlivého posluchače přivést na chmurné myšlenky. Figure di cartone není nic jiného, než příjemnou, melodickou písničkou a po trochu experimentální Aspettando ľalba přijde na řadu závěrečná, emersonovská, ryze instrumentální palba Alienazione.
Viděl bych to tak na čtyři a půl, malé mouchy mají podle mého názoru právě poslední dvě skladby, ale za perfektní zvuk a nádherný obal zaokrouhlím nahoru.