Reakce na recenzi:

horyna - @ 03.06.2019

Kontroverzní osobu Teda Nugenta jsem poprvé zaregistroval ve spojitosti se super skupinou Damn Yankees. I když i v její prospěch odvedl Ted skvělou práci, přec se na tomto projektu uspůsobeném k obrazu končících osmdesátých let nepředvádí natolik, jako na některých svých sólových deskách.

Jednou z nejlepších je bezesporu nahrávka z roku 1975 ikonicky složená ze jmen svého autora.
Jde o prvotřídní hard rock hrubšího zrna, který na rockový Olymp tlačí Tedova frenetická kytarová hra. Rovnoměrné rozdělení sil mezi ním a jeho spoluhráči zanechává v divákovi pocit, že nejde jen o bezbřehou kytarovou ekvilibristiku a že čtveřice zůčastněných hráčů tu nebude pouze do počtu. Tedova hra je sice dominantní, ale ne natolik, aby zakryla šikovnost a potřebu dalších hráčů do výsledku díla nějakým způsobem promluvit.

Jeden z nejlepších úvodů jaký si může milovník šťavnatého hard-rocku představit, skýtá úvodní skladba alba-Stranglehold. Ted v ní hraje svým typickým zaujetím pro věc, účelně, odvážně i patřičně okázale. Jeho vokál sem slušně pasuje a v sólové části se divák nudit nemůže, jelikož tu bicí a basa skvěle šlapou a drží jasnou a hlavně zajímavou hudební stopu. Z podobného energického soudku jsou i skladby Stormtroopin' a hlavně nadupaná nedostižná jazda Motor City Madhouse-což je Nugent, jakého si jeho příznivci přejí slyšet. Jasná koncertní tutovka vyhnaná Tedovým veslem do pořádných rychlostních obrátek, podepřená zajímavou kytarovou ekvilibristikou, sóly i parádním rytmickým spodkem.
Hravou část alba prezentují věci jako Hey Baby, Snakeskin Cowboys, nebo Where Have You Been All My Life. Třešničkou je pak najazzlá pohodička You Make Me Feel Right at Home, plná drobných kudrlinek a smyslných zákrut.


Naprostá většina skladeb této nahrávky nepostrádá značnou živelnost a na první dobrou poodkrývá svůj energetický potenciál. Ted hraje rychle, neurvale, s entuziasmem, někdy krapet účelně až malinko profesorsky. Jeho elán, vitalitu, vytrvalost a nadhled mu mohla většina kytarové obce na začátku jeho kariéry závidět. Netvrdím, že všechny jeho nahrávky jsou zajímavé, možná spíš naopak, alespoň mne nijak výrazně neoslovují. To ovšem neplatí o této desce, která prostě dobrá je. 3,5*