Reakce na recenzi:

Snake - @ 19.11.2012

Deska Contrappunti vyšla v roce 1974 a i když je pořád ještě hodně dobrá, trochu ztrácí se ve stínu triumvirátu klasických alb Collage-Uomo Di Pezza-Felona e Sorona.

Titulní skladba by se dala označit jako tribut aristokratům ELP. Nikdy dříve je Le Orme nepřipomínají tak jako tady, ale zde se to srovnání přímo nabízí. Precizní bicí,běhy po klaviatuře se špetkou té disonance, avšak celé působí to poněkud profesorsky chladně a odtažitě.

Melodramatická a subtilní Frutto acerbo je ovšem z jiného těsta. Akustické kytary tu hrají prim,k tomu procítěný vokál,piano a uchu lahodící Mellotron, půvabná věcička.

Překvapení se skrývá v podobě třetí, instrumentální Aliante,která připomene skladbu Cesty bláznov ze Zelené pošty. Michi di Rossi nasadí podobně zvláštní nepravidelný rytmus a Pagliuca po chvíli se přidá s jednoduchou, ale působivou melodií. Je to kontrastní, ale neodolatelně návykové a chytlavé.

První stranu desky uzavírá India, jemnost se snoubí s disharmonií, futuristicky znějícími syntezátory a zvuky o jejichž původu se dá spekulovat.

Pohádkově krásná La fabbbricante d´angeli rozjíždí druhou stranu a nese s sebou všechny atributy Le Orme.Působivou melodii i orchestrální pasáže, má gradaci, švih. Vrchol alba.

Závěr desky tvoří skladby Notturno a Maggio. Prvně jmenovaná má fundament v souhře piana a syntezátorů a i když na chvilku za horizontem zahřmí kotle, přijde mi poněkud bezradná. Tam kde končí, plynule naváže Maggio. Nejdelší skladba přináší od každého kousek. Disharmonii vystřídá melodická část a po další schizofrenii podepřené kvílejícím moogem celkem poklidně celé album končí.

Nahrávka střídá lepší momenty s těmi trochu slabšími, ale obsahuje tři kousky prvotřídní jakosti Made in Italy. A jsem rád, že ji mám.