Jaromiros - @ 31.10.2009 | #

Album Load se dá také nazvat největší sázkou na jistotu, která tvůrcům na jedné straně totálně nevyšla, ale na té druhé kdekoho velmi potěšila. Ano řeč je o Heavy metalu a rocku.
Zatímco pravověrná metalová obec ví, že od této doby to jde z onou ikonou silně z kopce, koncepčně starší rocková tu může zpozornět a místy se dokonce pokochat.
Nechci tu na tomto místě psát o všech jednotlivých skladbách, ale několik skvostů se tu opravdu nachází.
Celý koncept alba je postaven na silných nohách, nikoli však hliněných, nýbrž ocelových. To je první silné plus pro oba tábory. Nicméně pro metalový už žádné další plus toto album nenabídne, zato pro ten rockový je to taková malá fontána s živou vodou. Střednětempé skladby, vyplněné až po okraj asi tím nejdokonalejším zvukem instrumentů jaký kdy Hetfieldovci vůbec nasadili na zteč. Pravdou je, že v době vzniku Load se snad ani nedalo jinak.
Druhé plus tvoří až nezvyklé množství skutečně výborně strukturovaných skladeb, za které by se nemuseli stydět ani jejich starší kolegové z protější strany břehu.
Třetím je paradoxně délka, necelých 80 minut opravdu kovově pohodové muziky. Zní to divně že? Faktem však zůstává úhel pohledu pokud metalová deska - neštěstí. Pokud rocková = skvost občas narušený snahou hrát heavy metal :-)))

@ 31.10.2009 16:24:10 | #
Já začínal s posloucháním hudby na začátku 80. let. Zpočátku jsem zkoumal všechno, ale protože jsem byl mladý a divoký, chtěl jsem k tomu taky adekvátní muziku. A tak mi heavy metal, který byl v té době v rozkvětu, sedl dokonale do noty. Mohu říci, že v letech 1984 - 1985 jsem byl v podstatě ortodoxní metalista. :-) Jenže pak jsem poznal Motley Crue a ti mě nasměrovali k americkému rokenrolu a mě začala být ta kovová škatule, do které jsem se navenek dobrovolně uzavřel, čím dál tím těsnější...
Metallica - nikdy jsem nebyl žádný jejich fanoušek. Dokonce ani v dobách mého vlastního metalového období (žral jsem hlavně AC/DC, Accept, Krokus, Scorpions, Saxon, Grave Digger, Pretty Maids nebo zmíněné Motley Crue), ale docela se mi líbila deska Ride The Lightning. Pak jsem na nich trochu víc uletěl až na přelomu 80. a 90. let, a zpětně jsem docenil některé jejich věci.
K dokonalému vybití nashromážděného stresu a negativní energie (s volume pořádně doprava), mi vybrané songy z Kill'em All skvěle sloužily až do konce 90. let.
Od té doby jsem už Metallicu neposlouchal - jen si občas pouštím v místní hospodě na jukeboxu jejich cover Astronomy, neboť originál tam samozřejmě nemají. :-)