Reakce na recenzi:

jirka 7200 - @ 02.05.2018

V roce 1985 vyšel další koncertní záznam Scorpions s názvem World Wide Live. Od předešlé live nahrávky Tokyo Tapes uběhlo šest let. Globálně vzato tato doba není nikterak dlouhá, ale v osmdesátých, tvrdé muzice zaslíbených letech to byla skoro celá věčnost. Tyto styly se neustále rozvíjely různými směry a jednou jejich větví byl i melodický hard rock. První vlna tohoto stylu kulminovala přibližně v roce vydání tohoto záznamu – připomeňme si třeba z tohoto období alba konkurenčních Def Leppard, Whitesnake či Van Halen. Mezi tuto světovou elitu se svou předchozí mistrovskou deskou Love at First Sting katapultovala a tímto novým živákem své místo potvrdila i německá kapela Scorpions.

Nebylo to však zadarmo. Takový zápřáh na turné vydrželi jen ti nejlepší. Posuďte sami: třináctiměsíční turné čítalo cca 200 koncertů, na kterých je vidělo 2,2 milionů fandů. Toto album v USA a v Kanadě získalo platinu, v Evropě zlato. Na tuto úroveň se dostala skupina trpělivou prací a neustálým cizelováním zvuku a svého stylu na čtyřech deskách od Lovedrive po již zmíněný majstrštyk Love at First Sting. Mohli počítat s výraznou pomocí nového sólového kytaristy Matthiase Jabse, který se plně zabydlel na postu sólového kytaristy po odchodu Uli Rotha. Jejich hard rock se značně provzdušnil a zjednodušil, a tak jakoby vše (včetně požadavků oné doby a fans) do sebe zapadlo. Na živáku World Wide Live pokračují Scorpions v sympatickém trendu – na nahrávce zní totiž jen songy z posledních čtyř studiovek, lze tedy porovnat s předešlou double live deskou Tokyo Tapes. Případné srovnání snadno odhalí, jak se tvář kapely a jejich songů za ta léta proměnila.

Atmosféra vytvořená publikem je opět šílená, nadšený řev je slyšet neustále a dav až freneticky reaguje na každý podnět. Nadšení neopadá ani při baladách, které jsou po jedné rozprostřeny na obě CD. Vtipně je použita pomalá část Holiday jako předehra k Still Loving You. Dramatickou a elektrizující atmosférou jsou nabity i skladby, které mě ve studiovém provedení moc nebaví – třeba v Can't Live Without You s pěkně natahovaným sekaným riffem či Another Piece of Meat s nápaditou a lehce pozměněnou kytarovou linkou Mathiase. Jeho kytaru je radost poslouchat, co kudrlinek a na první poslech nenápadných parádiček dokáže nad rámec originálu do skladeb nacpat. Výraznějšího sólování a improvizace se dočkáme však jen v Can't Get Enough. Ostatní songy (ať rychlejší či pomalejší) nedají vydechnout a ženou koncert od počátku až do konce. Zvuk je na prvním vydání opět výborný – remastery nedoporučuji.

Tímto se pro mne uzavřela kapitola Scorpions, další desky mne tehdy ničím nezaujaly. Neznamená to však, že jim někdy v budoucnu nedám další šanci. V rámci diskografie Scorpions této desce nelze nedat plný počet hvězdiček.