Patto - Patto (1970)
Reakce na recenzi:
luk63 - @ 16.07.2013
Skupinu Patto jsem objevil díky Hejkalovi až před dvěma roky a byla to láska na první poslech. Zaujala mne především její všeobecná strohost, která se staví do zvláštního a těžko popsatelného protikladu k jisté rafinovanovanosti skladeb a skvělým hráčským výkonům na všech postech. Typický je výborný chraplavý zpěv.
Úvodní líná "The Man" se tváří skoro ledabyle, ale při pozornějším poslechu tu máme zajímavé momenty, uprostřed hodně nadžezlé sólo na vibrafon a po něm konečně trochu více rockového drajvu. Netypický otvírák nabídne šestiminutový vícenáladový zážitek.
"Hold Me Back" je od začátku parádní jízda s výbornou kytarou (neustálé nápadité vyhrávky i sóla), bouřlivou rytmikou a příjemně syrovým melodickým zpěvem. Že by největší pecka z alba? Asi jo.
Nejkratší "Time To Die" zase trochu krotí naše tvrděrockové choutky za pomoci akustické kytary. Dobrou atmosféru předchozích písní si uchovává.
V "Red Glow" kapela opět pořádně hřmí, když to pěkně rozbalí na všech postech. Čiší z ní blues ala Cream a kytarové sólo - to je třešínka.
V tříminutovém rock´n´rollu "San Antone" pokračují Patto ve svém tvrdším projevu, dojde na doprovodné vokály. Nejživější píseň na albu.
"Government Man" je něco pokojnější než její dvě předchůdkyně, opět se uprostřed můžeme pokochat vibrafonem a ve zdánlivém klidu se připravit na další,...
...tentokrát improvizovanou a nejdelší věc "Money Bag". Ta mi připomíná některá jazzem značně ovlivněná dlouhá kytarová sóla z živých i studiových nahrávek Franka Zappy - to v první instrumentální části. Zpívaná pasáž atmosféru na chvíli zjemní. Skladba končí rockovým kytarovým sólem, které je přerývané jednoduchým tlumivým riffem, a jde do fadeoutu.
Závěrečná "Sittin’ Back Easy" je sice v první půli klidnější, ale připravte se na vypjaté hardrockové klání (možná mohlo dostat víc prostoru), kterým prvotina Patto končí.
"Handindihg Rope" - jediný bonus, který na CD od Repertoire je, je takový delší bratříček "Money Bag". Možná zlobivější dvojče s odřenějšíma kolenama, ale také s větším tahem na bránu.
Nevím, ke kterým z jejích současníků bych tuto desku přiřadil. Syrovostí a dravostí snad k ranným Grand Funk Railroad, ale počítejte s jazzovějšími sklony Paťťáků, kteří se nebáli zařadit na svou jedničku ani dlouhou improvizaci.