nowhere_man - @ 19.03.2010 | #

Slip of the tongue je pokračovateľom štýlu, ktorý nastolil album 1987. Ale produkcia tu už nie je taká mne nelahodiaca a aj skladby sa mi zdajú lepšie. Možno tomu prispela aj účasť Stevieho Vaia, kto vie? V každom prípade som rád, že kapela nepokračovala úplne v duchu predchádzajúceho počinu a snažila sa vytvoriť niečo viac späté s jej hardrockovou minulosťou, hoci sú aj výnimky. Najviac na celom albume sa mi páči záverečná nádherná a precítená balada Sailing ships, to je ten štýl, ktorý na Coverdaleovi najviac milujem. V podobnom duchu sa nesú aj ďalšie pekné balady Now you´re gone a The deeper the love. Asi najzaujímavejšou je skladba Judgment day, plná tajomnej atmosféry, ale zaujmú aj rockové vypalovačky Slip of the tongue či Cheap n´ nasty. Naopak, nikdy sa mi nepáčilo Coverdaleovo "au, au, au, au, aúúúúú" v skladbe Kittens got claws (použil to ešte v dvoch skladbách na iných albumoch), ale to len tak na okraj. A opäť mám radšej pôvodnú verziu skladby, ktorú tu kapela nahrala znova (v tomto prípade Fool for your loving), ale to neznamená, že je zlá.

Na albume mám tri bonusy: nevydanú Sweet lady luck, nepochopiteľne zaradenú peknú skladbu Behind the smile (nepochopiteľne preto, že pochádza z roku 1974 z Gloverovho Butterfly Ballu) a radio mix Here we go again, veľmi malá zmena oproti verzii 87 (radio mix je vlastne koncertná podoba skladby). Takže album mi dalo viac ako predošlé, preto prihodím jednu hviezdu.

Cossack @ 21.03.2010 19:45:26 | #
Už to tak vypadá... :-D
Jinak, já rozhodně netvrdím, že by „osmdesát sedmička“ byl nějaký děsný průšvih a „Přeřeknutí“ zase skvost... Obě desky mi přijdou dost podobné a srovnatelné, když si ale chci pustit některou z nich, vyhraje Slip... (tak 9:1). Připadne mi tvrdší, nápaditější i vyrovnanější. Na 1987 mám moc rád třeba 4. Looking For Love (skvělá basa, hlavně v úvodu), 7. Straight For The Heart, překvapivě se mi neoposlouchaly ani do úmoru omílané hity Is This Love (kterou odmítla Coverdalovi Tina Turner) a Here I Go Again 87 (i když nevím, nevím, jestli dosahuje na původní verzi...), výborná je i závěrečná You’re Gonna Break My Heart Again. U ostatních se ale často místy nudím (což je nejspíš moje chyba). „Devětaosmdesátce“ určitě pomáhá i fakt, že mám rád Steva Vaie...
Sečteno, podtrženo – já preferuji „Uklouznutí jazyka“ před letopočtem, nejraději ale mám „Připraveného a ochotného“ z roku 1980; Ready An’ Willing je má nejoblíbenější „Bělohadka“...