Reakce na recenzi:

vmagistr - @ 03.05.2024

Y&T jsem objevil až na progboardu někdy v roce 2011 či 2012, docela mě tehdy bavily některé jejich glammetalové věci se sytými doprovodnými vokály a parádními kytarovými sóly. Poslouchal jsem jejich klasická osmdesátková alba Eartshaker (1981) a Mean Streak (1983), ale nejvíc mě chytil jejich následovník In Rock We Trust (1984). V minulých měsících jsem mu zkusil dát několikrát znovu šanci, abych zjistil, jestli na mě tahle muzika bude pořád fungovat.

Ve zkratce - funguje. Vyladěný zvuk má správnou šťávu, hlas Davea Menikettiho nejspíš měl co do činění s pořádně hrubým pilníkem a jeho kytarová ekvilibristika většinou přichází v ty nejlepší možné momenty. V jádru skoro každé z obsažených skladeb stojí chytlavý riff, moje asi nejoblíbenější jsou v peckách Masters and Slaves, Rock & Roll's Gonna Save the World a Don't Stop Runnin'. Poslední jmenovaná je zároveň mojí absolutní jedničkou na albu už kvůli parádnímu refrénu s vokálními odpovídačkami. Dost mě baví taky divočina She's a Liar, ve jejíchž slokách se pod kytarovými akordy basa rozparádí do běhů s jazzovými kořeny. Ze dvou zařazených balad (I'll Keep on Believin' (Do You Know) a This Time) naopak na zadek úplně nepadám, kapela mi v nich zní docela zaměnitelně - hlavně druhou z nich by v podstatě totožné podobě mohli mít docela dobře v repertoáru třeba takoví Journey.

Z textů prvních tří skladeb by člověk mohl nabýt dojmu, že In Rock We Trust bude filipikou proti mocným tohoto světa a varováním před válkou, kterou by pomyslné šachy pozemských mocipánů mohly vyvolat - ani po čtyřiceti letech tohle téma není úplně passé. Dál už se ale jede v osvědčené vztahové linii, která osciluje mezi sebechválou odkopnutého zoufalce (Don't Stop Runnin') a chvalozpěvem na dračici, co chlapa v posteli na požádání pořádně zrychtuje (Lipstick and Leather). Mezi tím samozřejmě najdete i spoustu sebestředného zamilovaného zoufání, na které byli mistry třeba právě zmínění Journey. Naštěstí si většinu rockové muziky dokážu docela dobře užít i bez toho, aniž bych se na texty nějak víc soustředil, takže pokud nenabízí náměty k hlubšímu zamyšlení, není to pro mě zásadní překážkou.

Kolem a dokola jsem s albem In Rock We Trust kamarád, protože muziku na něj zvládli Dave Meniketti a spol. dodat v chytlavé a přitom neprvoplánové podobě. Tenhle mix riffů a melodií je typicky osmdesátkový v tom nejlepším slova smyslu.