Reakce na recenzi:

luk63 - @ 13.04.2010

Většinou si Robert Wyatt, upoutaný od roku 1973 na vozík, nechává mezi alby až sedmileté odstupy - výjimkou je pouze roční pauza mezi Rock Bottom a Ruth.... Kvantitu však nahrazuje kvalitou, čehož dokladem je i Shleep. Hudební postupy se zrovna třeba proti dvěma jmenovaným albům moc nezměnily, ale jsou obohaceny novými prvky. Po delší době Robert ke spolupráci přizval řadu výborných muzikantů (viz obsazení), což celek výrazně obohatilo. Sám zde pak obsluhuje celou řadu nástrojů a zpívá. Písně jakoby poklidně plynou, přesto album není jednotvárné a při pozorném poslechu se dají objevit vskutku nádherné motivy a okouzlující momenty s drobnými fígly všeho druhu. Na první poslech upoutá největší pozornost úvodní Heaps of Sheeps šlapajícím rytmem a nejnápadnější melodií. Ostatní perly jsem objevoval postupně, a musím napsat, že třeba taková Blues in Bob minor je strhující rocková pecka na Wyattův způsob. V křehké Maryan slyšíme jemné housle, na které hraje Chikako Sato a na polské fiddle zase fidlá v The Duchess sám Wyatt. Krásná melodie a líný rytmus - to je Free Will and Testament, kterou střídá jazzová September the Ninth. Atmosféru pak uklidní pohodovka Alien. A Sunday in Madrid posluchače napíná hypnotickým, ale civilním, zpěvem. Desku uzavírá kratičká The Whole Point of No Return s téměř chorálovými mužskými vokály a Wyattovou trubkou. Prostě vypjatější či znepokojující kusy střídají ty jemnější a poklidné, ale pořád je co POSLOUCHAT a OBJEVOVAT. V mém případě i po 13 letech!