Reakce na recenzi:

luk63 - @ 15.04.2011

Syrový energický hard rock té nejvyšší jakosti, jaká byla v první půli 70. let od tříčlenných uskupení na pultech! John Cann na kytaru vypaluje jeden super riff za druhým, parťáci Paul Hammond a John Gustavson mu zdatně sekundují.

Hned v úvodní Sick n’ Tired to naše trio pořádně rozbalí a i když se zdá, že v následující Mermany značně ubralo plyn, po klidnějším rozjezdu je pravý opak pravdou. Pro mě je tato výborně vystavěná, zřetelně progresívní skladba se spletitým riffem a gradující náladou nejvyšším vrcholem alba.

Další je opět hutný a přímočarý kousek Jumpin’ Thumpin’ (Ain’t That Something) a stejné parametry vykazují i Dazzle Dizzy, titulní poněkud nervní Bolex Dementia i hodně živá Roll A Rocket se zajímavou instrumentální střední pasáží. Funky spodek, nenápadná kytara a dobré vokály - to je trochu jednotvárnější Libel.

Album uzavírá trojice opravdu parádních písní: rock & r´n´r Ragman, rytmicky netradiční Spider’s Web s moc dobrým riffem a Get Lost - ta nabízí další hutný riff, který zdobí závěr desky.

LP, na kterém se o materiál i pěvecké party rovně podělili Cann a Gustafson, má výbornou, na hard rock trochu experimentální náladu. Stejně, jako Hejkalovi, se mi líbí o něco víc než Bulletproof. Proto svých 4,5 zaokrouhlím nahoru.