Reakce na recenzi:

horyna - @ 07.05.2020

Pudukty kapely Manfred Mann's Earth Band jsou jedním z posledních oživení mé soukromé sběratelské anabáze. Tento objev patří k těm větším a svou bohatou discografií i k rozsáhlejším. Postupně se prokousávám jejich sedmdesátkovou fonotékou a jestliže jsem ještě nedávno psal o tom, že dávám přednost obdoví s Chrisem Thompsonem u mikrofonu, dnes tomu už není zas až tak pravda. I když si pořád myslím, že trojice desek mezi lety 76-79 patří mezi klávesákovi nejlepší, neuzavírám se ani před obdobím předchozím.

To stál za mikrofonem člověk slyšící na jméno Mick Rogers a jeho ne tolik učesaný a vyzpívaný hlas má také svou charakteristiku. Věřím, že mnoha fandům Manfreda Manna mohl jeho syrovější esprit imponovat o něco více. Dalo by se říci, že oba zpěváci v táboře klapely tak nějak inklinovali s dobou a každý se víc hodil do té své (zhruba) pětiletky.

Z toho, co jsem zatím z prvních šesti Mannových nahrávek zaznamenal, řadím desku Nightingales and Bombers na úplnou špici. Pro mé rozhodnutí hovoří následující fakta:

a) neskutečná variabilita tohoto alba, korunovaná osmero v různých stylových škatulkách pohybujícími se songy. Např. Spirits In The Night , či softová záležitost Fat Nelly
b) neutuchající nápaditost v oblasti aranžmá. Např. instrumentální parády Countdown, Crossfade, nebo Nightingales and Bombers
c) tempově neučesané místy až krkolomné album držící neuvěřitelně pohromadě
d) obsahuje atmosférický klenot Visionary Mountains

Tenhle Mann si zaslouží plnou nálož. Skvělá deska.