Rolling Stones, The - Voodoo Lounge (1994)
Reakce na recenzi:
EasyRocker - @ 15.02.2020
Modelováni bluesovým guru Alexisem Kornerem a hltajíc zámořské folkaře a bluesmany, staly se Valící se kameny průkopníky námluv blues s big beatem. Pro mě synonymum stylu a nejdéle hrající rockové monstrum. Fyzické přežití členstva je spíše sérií zázraků, hříčkou osudu.
Love is Strong je stručnou přehlídkou všeho, co na nich milujeme, či nenávidíme. Ocelově tažné riffy, ostré jako skalpel. Spratkovitý vokál a harmonika Micka Jaggera na hromové rytmice. Fašírka You Got Me Rocking se valí jako za dávných časů. Sparks Will Fly s vyjící harmonikou se otřásá v tempu dostavníku, jehož nalitá osádka to dávno napasovala do příkopu. I na dvou minutách ukazuje akustický křišťál Frost, že cit pro balady z pánů nevyvanul. Folkem šlehnuté zvonící akustiky a dobře známý nostalgický frontman - toť další hit New Faces. Singlovka Moon Is Up, zhotovena z letitých ingrediencí. Je tu ale ten podprahový tlak zvukové masy, který RS beze studu postavil i do víru 90tek. Out of Tears mě testosteronem vytáhla ze dna tolikrát, že už to ani z hlavy nedám... Na piedestal vyzvednuta akustikami, dechy, perkusemi. Z čeho že to hoši povstali? Přece z těsta, ulitého z rocku a otřískaného blues - o tom všem je vejřez I Go Wild. Brand New Start dokládá, že stouní rokec dobře obcuje i s rozjařenými dechy. Sweethearts Together je lahodná balada s bujnými perkusemi, akordeonem i harmonikou. Funkový projektil Suck on the Jugular vás, přecpána hormony a herkulovskou silou, odfoukne za horizont. Skvěle gradující doják Blined by Rainbows se spalujícím kytarovým sólem střídá ve středním tempu funkující, drobně najazzlá Baby Break It Down. Co mě vždy posune daleko od hmoty a gravitace, je mrazivé vyznání Thru and Thru. Ač průvodcem prázdnem je jen Jaggerova tlumená akustika a hlas, postupně roste do nepopsatelné psychedelické mantry. Před léty podobné tesala třeba i Mayallova družina, uměly je i kapely ze Seattlu. Mean Disposition - vypuštění smečky samců z jakékoli kontroly i doklad, že to i na stará kolena umí pekelně roztopit!
Klíčový materiál, vystřelený věrnému publiku za pět minut dvanáct, když už jim věřil, málokdo. Glimmer Twins dotáhli k produkčnímu pultu chlapíka jménem Don Was. Volba dokonalá, výsledkem je modernější, avšak stále bluesové znění. I v devadesátkách tak zplodili suverénní kolekci, která není a nebude vlastní karikaturou. Subjektivně jedno z jejich nejlepších alb. 5/5