oř - @ 31.01.2017 | #

Slavná období kapely konce šedesátých a začátku sedmdesátých let v desetiletí následujícím zapadlo alkoholovo drogovým prachem. Rolling Stones byli v čele těch, kterým se víc jak deset let kompozičně příliš nedařilo. Mohli děkovat bohu že se hudební tok během několika dnů úplně obrátil a garážový zvuk vpadl opět do módy. Kapela nelenila a svezla se s novou volnou. Po četných odvykacích kůrách se se znovunastartováním zkomírající slávy pánové hlásí roku 1994 s výbornou deskou Voodoo Louge a svůj vzestupný status potvrzují o tři roky později famózní jízdou Bridges to Babylon.
Šťavnatou rockovou smršť vytýčí třináctka geniálních a hlavně vyrovnaných skladeb, kde každá druhá aspiruje na hitové pozice. Je to mamutí koncern těch nejlepších stones jaké si umíme představit, stejně mamutí jako byla jejich koncertní vystoupení. Doba Their Satanic a Beggars Banquet je minulostí, v rádiích se teď hraje Flip the Switch a Already Over me. Deska sklidí obrovský úspěch a kapela se opět a po zásluze hřeje na výsluní popularity, tak jako před dvaceti léty.

verjan2 @ 01.02.2017 11:20:01 | #
Když se řeknou Stouni, pro mě je to jednoznačně jejich nejlepší album Sticky Fingers. Potom ještě Let It Bleed stojí opravdu za poslech a teprve zatím Exile. Jinak ostatní jsou vesměs alba průměrná. A Their Satanic Majesties určitě nejsou jejich vlajkovou lodí.
Každopádně poslední deska je jen znouze ctnost. Nic jiného.