Reakce na recenzi:

john l - @ 28.03.2017

Zpráva, že se Riverside se zakončením úvodní trojdeskové trilogie vrhli objevovat nová hudební zakoutí, ohlašovala to nejlepší, co mohlo jejich posluchače i je samotné potkat. Od roku 2009 nese každé jejich dílo svou jedinečnou pečeť. Tady nám pánové trochu zhrubli, aby si to za čtyři roky vybrali otočením k sedmdesátým létům, a v roce 2015 naopak zase ukázali mnohem přehlednější a líbivější tvář.

Vždy jsou ale jasně identifikovatelní, takže žádné blbosti typu "Riverside hrají metal", "Riverside se zhlédli v D. T." NEHROZÍ! Kdyby Petrucciovci na některém ze svých posledních alb využili jen poloviny nápadů z polských luk a hájů, dnes by si jich jejich fanoušci vážili daleko víc. Takže stručně a jasně. Progresive rock, futuristic rock, melancholy rock, depressive rock. Riverside se nemění, ale posouvají, Riverside se vyvíjí.

Deska je pyramidálně sestavena, nezačíná se ale v žádném přízemí, člověk se při spuštění tlačítka play nachází rovnou v 63. patře nereálného mrakodrapu a s každou další stopou se vyhoupne o několik poschodí vzhůru. Takže očekávání jsou pokaždé větší a větší, což přináší nejen zábavu, ale i čirý proud nadšení. Pro mě je tohle album Michala Lapaje, jeho klávesy vydolované z letopočtu 3009 mě (jestli to tak hanlivě můžu napsat) "udělají" na spoustě míst této výborné desky. Nejhruběji pak v Egoist Hedonist a Hybrid Times.

Pět hvězd je v případě Riverside dostačující ohodnocení.