Reakce na recenzi:

horyna - @ 24.02.2020

Ze čtyř desek které po sobě angličtí Gravy Train zanechali, mě to nejvíce táhne k té poslední, Staircase To The Day. Je nejmelodičtější a nepřístupnější ze všech. Tím nechci tvrdit, že předešlá trojice je nutně horší, jen jako vyznavač melodiky nad technikou logicky tíhnu i u Gravy Train tímto směrem. Sofistikovanější názor je tu vypiplán do naprosté dokonalosti a erudovanější pohled na věc se odráží jak v aranžérsky maximálně prokomponovaných kompozicích, tak v dobrém poměru energie-vitalita-nápaditost-rozvaha.

Po úvodní, čistě rockové pumelici Starbright Starlight, nabízí hned druhá záležitost Bring My Life On Back To Me daleko softovější pohled na věc. Skladba má výbornou melodiku, krásný tón španělek a decentně sezpívané sbory. Ráznější trojka Never Wanted You mi strašně připomíná nějaký song od daleko slavnější kapely. Mám dojem, že se tempem podobá na uriášovskou klasiku....hm.... kterou to..., až budu mít chuť, začnu porovnávat. Ale je to jen částečný fragment, ostatní harmonie, foukačka a ječící sbory jsou origo. Tajemný úvod vyprovází další – titulní Staircase To The Day. Kytara vybrnkává a klávesy něžně hladí jak kdybychom poslouchali tu nejlepší artovou partu z británie. Bohatá instrumentace odkazuje jak k Yes, tak v tom znovu slyším kus uriášů. Že by podobný Byron-ovský akcent v hrdle Normana Barratta? Zbytek desky se odvíjí v obdobných proporcích, jen taková The Last Day mi až na flétnovou melodii silně připomíná Blue Öyster Cult.

Nahrávku zastřešil abstraktní fantasy obal z dílny Rogera Deana. Dle mého jde o nápaditou a velice barevnou kolekci (hitů), absorbující v sobě jak těžká Zeppelin-ovská tempa, tak křehce rozevlátou Yes-ovsko epickou melodiku. 4,5*