Reakce na recenzi:

Apache - @ 21.10.2023

Album, které najdete v každém žebříčku nejlepších či nejdůležitějších glam metalových desek všech dob a to nejspiše rovnou někde v první desítce.
(Pro zajímavost: Rolling Stone: "50 Greatest Hair Metal Albums of All Time" - 2. místo; Ultimate Classic Rock: "Top 30 Glam Metal Albums" - 16. místo; Loudwire: "Top 30 Hair Metal Albums" - 10. místo; LA Weekly: "Top 20 Hair Metal Albums of All Time" - 6. místo. Atd, atd. Mezi deset esenciálních glam metalových počinů zařadily tuhle desku např. WhatCulture, Pop Matters nebo Classic Rock.)

Zda bych tuto něco málo přes půl hodiny trvající kolekci chytlavých písniček, nekomplikovaně pádících, šlapajících či (v jednom případě i) ploužících se v duchu osmdesátkového mejdanového rock 'n' rollu, zařadil do glam metalové topky i já? Tak to si pište! A rovnou někam nahoru, kde by se vyhřívala na piedestalu společně s debuty Mötley Crüe, W.A.S.P. nebo Guns N' Roses a třetími deskami Bon Jovi, The Cult či Twisted Sister. 
Je příznačné, že tak jako si ani jedno z těchto alb není navzájem vůbec podobné, také debut Poison nijak nepřipomíná žádnou z výše zmíněných desek. Stejně jako ony, i Look What the Cat Dragged In je svébytné dílo, které si jde zcela suverénně svou vlastní cestou a neohlíží se kolem sebe. Přesně takový přístup vám může přinést obdiv i nenávist, následováni i pohrdání, kopírování i zatracení. Poison si získali tohle všechno. A kdyby nevznikli, pravděpodobně by si je někdo musel vymyslet. 
Byli produktem doby - první glam metalisté, kteří bez skurpulí vsadili úplně všechno na drzou, do detailů promyšlenou líbivost. Podívejte se na videoklip k nejlepší písničce celého alba, "Talk Dirty to Me". Když ho kdysi, koncem 80. let, poprvé (a zřejmě naposledy) viděl jeden můj kamarád, nazval to "metalovými New Kids on the Block". Možná tak pojmenoval recept, který kapele pomohl dostat se přes noc na vrchol. Kdyby však vizuální atraktivita nebyla podpořena působivostí samotné muziky, nemyslím, že by se Poison kdy vyšvihli až tam, kde pobývali vcelku neohroženě dalších pět let. 

Jejich debut pokořil třetí příčku amerického albového žebříčku a získal trojnásobnou platinu. Velmi podobně se dařilo i dvěma následujícím studiovkám. Ty byly navíc také slušnou zásobárnou singlových hitů (pět se jich dostalo do Top 10 US Billboardu a jeden dokonce až na samotný vrchol).
Ovšem ani singly z první desky si nevedly špatně. Balada "I Won't Forget You" se vyšplhala na třinácté místo a "Talk Dirty to Me" byla devátá. A právě o této, posledně zmíněné pecce s parádně recyklovaným, vskutku geniálním rifem (v minulosti použili podobný třeba Cheap Trick nebo Sex Pistols), se jistý kritik vyjádřil v tom smyslu, že kdyby stejný song nahrála nějaká váženější punková či alternativně rocková kapela, dnes by byl pravděpodobně nezpochybnitelnou klasikou.
Není to ale jen tato píseň, která celému albu zajišťuje status (často zpochybňovaného) majstrštyku. Zvýšenou pozornost si zaslouží také strhující titulní kousek s neodolatným ústředním sloganem nebo další chytlavá singlovka "I Want Action", neskrývaný to hold všem dívkám ze Sunset Strip - centra celého glam metalového dění.
Jistě, deska má i svá relativně slabší místa (což se rozhodně netýká třeba úvodní "Cry Tough"), ty silné momenty jsou však natolik přesvědčivé, že dají zapomenout na jakékoli pochybnosti.

Pokud jste typičtí tuzemští metalisté, ctitelé prog rocku, taneční či elektronické hudby, případně příznivci různých artových alternativ, raději na tohle album rovnou zapomeňte. Pokud ale máte rádi rock 'n' roll bez servítků, zato se smyslem pro chytlavost a melodii, a k tomu máte ještě slabost pro osmdesátky, tohle je něco pro vás.
Podívejte se, co to ta kočka přitáhla. Protože to nejspíš budete milovat.