Reakce na recenzi:

Cossack - @ 16.02.2011

Váněho mám rád hlavně ve „všech podobách Progresů”, ale ani jeho „trucpodnik” Bronz (založený v roce 1981) nebyl špatný... Možná dokonce v lecčem konkurenční Progres 2 a jeho „Třetí knihu džunglí” předčil, ačkoliv ve většině věcí jim jen „šlapal na paty”...

„Zimní království” si pamatuji z koncertů a musím s lítostí říct, že to bylo jiné „Zimní království”, než jaké pak asi po pěti letech vyšlo na desce. Ta z původního obsahuje jen tři skladby („Zimní království”, „Černobílá” a „Hlídač svítání”), které samostatně nevyzní zdaleka tak dobře a silně, jako když byly součástí komponovaného pořadu na motivy pohádky H. Ch. Andersena „Sněhová královna” (hodně za to mohou i novější, pozměněné aranže). Zejména poslední jmenovaná, „Hlídač svítání”, patřila na koncertech k mým velmi oblíbeným, na albu na mě však působí již jako pouhý odvar původní verze... Texty, které „měl na svědomí” MUDr. Ivan Huvar (mj. taky člen brněnského Folk Teamu), byly velice dobré; věci z pera Soni Smetanové takových kvalit nedosahují (ale nic proti nim, ani ty nejsou špatné). Právě textově „Zimní království” určitě převálcovalo „progresáckou Třetí knihu” s Čortovými výtvory (Oskar Mann už byl po smrti, takže kvalita „Dialogu s vesmírem” se neopakovala).

Na koncertech Bronzu se taky plně projevily hráčské kvality klávesisty Karla Horkého (v té době už s pseudonymem Daniel Forró, kvůli shodě jména s jiným hudebníkem, tuším z filharmonie), který byl dříve členem Progres 2 a krom koncertování se podílel i na nahrávání jejich nejlepšího díla („Dialogu...”).

Koncerty Bronzu byly děleny do 2 částí; jednu tvořily „samostatné” skladby skupiny, také ty, jež Váně napsal jako člen Progress Organization či Barnodaj, nebo i Progres 2 (zejména „Planeta Hieronyma Bosche II”, překřtěná fanoušky na „Heroin” a soudruhy zakázaná – přesněji její text), rovněž byly zařazovány coververze; v druhé části pak zaznělo kompletní „Zimní království”.

Ač se skupině vcelku slušně dařilo, hodně koncertovala a stihla vydat 2 singly (1982, 1983), doba rockové hudbě nepřála; po vyjití „prokomunisticky mravokárného” článku „Nová vlna se starým obsahem” v Tribuně (1983), kde mezi jinými zmiňovanými figuroval i Bronz, byla kapela nucena činnost ukončit. (Existenci spolku nezachránil ani změněný název na „Pavel Váně se skupinou”...)

Až se situace „trochu uklidnila”, nahrál P. Váně s pomocí několika kolegů ve svém studiu toto LP, které potom roku 1986 vyšlo.

Jak už jsem zmínil výše, poněkud odlišné aranže původních písní, ale i jistá změna hudebního cítění a směřování autora (P. Váněho) zapříčinily, že nahrávka nesplnila (moje) očekávání... Také prostor, který na ní dostal „virtuóz” Forró, je žalostně malý a skladbám to uškodilo; v jedné či dvou dokonce vůbec nehraje (je pravdou, že v té době měl již jiné priority – po dokončení studií kompozice na JAMU se věnoval skládání vlastní elektronické hudby, doktorandskému studiu a dalším aktivitám - dnes žije už 8. rok v Japonsku, kde koncertuje i skládá).

Osobně si myslím, že tato nahrávka měla vyjít jen „pod hlavičkou” Pavel Váně, zmínka o Bronzu je zavádějící (až nemístná – původní bubeník R. Lašek hraje pouze v jediné skladbě na perkuse, jinak bubnuje P. Váně, a moc bych za to nedal, že někde i automat, o K. Horkém alias D. Forró již byla řeč...).

Není to vyloženě špatné album a líbí se mi, 5 hvězd by si ale zasloužilo „to pravé”, původní „Zimní království” (kdyby bylo vyšlo); tohle je jenom za slabší 3.