Reakce na recenzi:

Bejvalej poloblb - @ 13.07.2019

Čtvrtá deska kalifornských rockerů přináší lehké změny v soundu kapely. Píše se rok 1987 a všeobecné trendy tíhnou směrem k větší hutnosti, syrovosti a tvrdosti skladeb. Night Ranger nikdy nebyli čistokrevní pompézové u kterých hrajou prim klávesy, ale svoje songy stavěli na bytelném rockovém základu. Aby ne, když jsou v kapele dva výteční kytaristé s dotykem virtuozity. K tomu si připočtěte dva excelentní sólóvé zpěváky v podobě bubeníka a baskytaristy a máte tak silnou koncentraci talentu, až z toho jde hlava kolem. Vše zezadu ještě jistí zdánlivě nenápadný klávesista.

Titulní skladba Big Life je na poměry kapely dost originální. Klávesové intro rozsekne hřmotný kytarový riff a těžkotonážní valivý rytmus. Bladesovy zpěvy ve slokách i refrénu nesou velkou dávku jedu a ostrosti. Vše umocňují tupé klávesové přiznávky vytvářející zajímavé disharmonie. S jedinečným kytarovým sólem se vkrádá na mysl úvaha o tom, že by tahle deska mohla být veliká.
Color Of Smile jsou klasičtí Night Ranger. Veselá a zpěvná letní písnička s nádhernými kytarovými vyhrávkami a sólem. Na to nezapomínejte! I kdyby kapela nahrála sebevětší blbost, vždy do ní zakomponuje prvotřídní kytarové sólo anebo nejlépe dvě.
V Love Is Standing Near poprvé slyšíme za mikrofonem bubeníka Kelly Keagyho. Hudebně jde o krystalicky čistou AOR skladbu. O podobné věci se v současnosti pokoušejí třeba švédové Night Flight Orchestra. Šlapající rytmus, retro klávesy a velice vkusný refrén. Jeff Watson v sóle vystřihne vanhalenovský hammering a je vymalováno.
Čas pro baladu. A ne ledajakou! Klavírní figura na začátku opravdu připomíná padající kapky deště, přesně podle názvu písně. Ke klavíru se postupně přidávají zpěv a zbylé nástroje, aby vše vyvrcholilo v masivním finále. Pánové Watson a Gillis opět zdobí a vyšívají libé tóny na hmatnících svých kytar. Radost poslouchat. Konec první strany.

Tajemství mého úspěchu. Filmová komedie s Michaelem J. Foxem, velmi známá i u nás. Pro tuhle srandu napsali Night Ranger společně s triem externím autorů titulní písničku. Vcelku povedená skladba s velkou dávkou nadhledu, která se nebere vůbec vážně. Po právu vybrána jako jediný singl z desky a dodnes jí kapela hraje živě na koncertech. Jako jedinou z téhle desky (!)
Svižná a úderná kytarovka Carry On dostatečně zredukuje sladko v ústech po předchozím chodu.
Kelly Keagy za mikrofonem v doprovodu jemňoučkých akordů akustických kytar dovede pohladit po duši. Oproti Bladesovi má níže položený hlas a umí lépe pracovat s dynamikou projevu. I když se Better Let It Go nakonec zvrhne do rutinního cajdáku, pořád je to v podání Night Ranger radost poslouchat.
I Know Tonight je klasický rockový vál z Bladesovy dílny, jakých se v budoucnu dočkáme ještě mnoho. Svižné tempo ve slušném nápadu a Jackovy vyřvávané vokály.
Závěrečná vygradovaná balada Hearts Away ukazuje jak výtečný je Keagy zpěvák. Naprosto jistý projev na začátku jen s klávesami, aby refrénech s kapelou za zády sázel jeden dlouhý tón za druhým. Žádné zbytečné kulacení a nesmyslné feelingy, jak je dnes v módě. Prostě jen rovný dlouhý tón. Samozřejmě na pás, takže žádné copy/paste nebo dodatečné editace. Parádní konec alba.

Americké vydání. MCA records. Nahráno a mixováno analogově (AAD). Zvuk lehce poplatný době vzniku. Booklet rozkládací o rozměrech 6x1, obsahuje všechny texty.

Procenta - 80%