Reakce na recenzi:

Petr Gratias - @ 03.03.2013

První album britských Blossom Toes – We Are Ever So Clean – jsem v době jejího vzniku nepoznal a rovněž mi uniklo i v dalších letech a tak moje zkušenost s ním přichází po více jak pětatřiceti letech od jejího uvedení na hudební trh. Jejich vynikající album If Only For A Moment mě uchvátilo svým pojetím a tak jsem oprávněně natěšen, jaký byl jejich albový debut, jestli to byla kapela, která dokáže (tedy podle mých subjektivních pocitů) nastavit laťku patřičně vysoko, anebo se musejí „věci usadit“ a „album bude nejprve hledat cestu k posluchačům a kritikům“. Tohle album patří tuší m dodnes mezi sběratelské rarity a nepamatuji si, že bych ho v dobách černých burz někde spatřil a ani ho nevlastnil nikdo z mých četných kamarádů-sběračů vinylových alb. Tak tedy do toho….

LOOK AT ME I´M YOU – tajemný psychedelický nástup z backgroundu do popředí. Hlasy a nástroje přesně odpovídají atmosféře roku 1967 a cítím zde vliv a dotek beatlesovských alb Sgt. Pepper´s Lonely Hearts Club a Magical Mystery Tour, ale také prvních Pink Floyd – The Piper At The Gates Of Dawn…stejně tak jako Pretty Things – S.F. Sorrow. Je tady ta těkavá a rozpínající se atmosféra s připojenou instrumentací dechové sekce. Ai to nebylo jednoduché přijít v daném období s něčím průrazně novým a nápady dobových kapel se zákonitě více či méně musely prolínat…

I´LL BE LATE FOR TEA – vedené hlasy jsou pojednány v duchu Small Faces a Hollies, ale hudba je jiná. I tady (stejně jako na jiných skladbách) budeme mít co do činění s psychedelií. Typická britská záležitost, kterou můžete oddělit od americké psychedelie těch časů. Ten britský model je v řadě případů odlišný. Vnímám zde i jistý vliv divadelního vaudevillu a je otázka, jak by s touhle skladbou naložili takoví The Who…

THE REMARKABLE SAGA OF THE FROZEN DOG – v úvodu jsem si nebyl jist, jestil se jedná o úvod mše, anebo o divadelní vstup nějaké patetické hry. Ten divadelní podíl je v téhle skladbě ještě čitelnější. Evidentně se tady nehraje na nějaké instrumentální výkony a překvapivé progresivní muzikantské nápady. Cítím, že všichni hrají v jednom kruhu a slouží tématu a pojetí. Název je hodně surrealistický, ostatně odpovídá příjemným úletům daných časů….

TELEGRAM TUESDAY – poněkud zamlžené kytarové intro a pak už pokračuje klasické proměňování akordických postupů za občasného kořenění psychedelických zvuků a máme zde opět klasické sbory za vůdčím zpívaným hlasem. Asi bych byl skladbou více pohlcen, kdybych ji viděl naživo někde v londýnském Sohu a navíc v sedmašedesátém uprostřed vlasatých mániček a s holkami v minisukních. Takhle působí jako „jenom“ další skladba na albu…

LOVE IS – tak tohle je první výraznější změna. Úvod měl sice podobné postupy jako v předešlých případech, ale sound flétny a výrazná melancholická atmosféra v dlouhých vokálních linkách a podíl klavíru, tlumených varhan a orchestrace vytváří v jistém slova smyslu vznešenou atmosféru, s jakou pracovali třeba Moody Blues. Jsou zde i violoncella, ale skladba se mi zdá nepřirozeně ukončena….

WHAT´S IT FOR – opět podivné hlasy v úvodu a pak přichází důrazný nástup čitelné melodie a proaranžované skladby s podílem orchestrace. Evidentně snaha vybřednout z bigbítových klišé a tak je zde vliv rockové spontánnosti potlačen a naopak je popřáno orchestraci. Nejsem si jist, jestli to tohle ta pravá cesta, ale v každém případě je to vybočení z daných limitů, která zatím na debutu Blossom Toes vnímám

PEOPLE OF THE ROYAL PARKS – tahle píseň zní poněkud rozverně a spíše se tlačí k jazzovým principům tradičního typu v britském pojetí. Je zde ale i vliv britského smyslu pro humor a opětně divadelnímu veselí. Směsice hlasů a jakési nadsázkové komentování společností v ležérním pojednání. Nechybí zde hraný patos, ale i obecné veselí s šíleným chechotem v závěru….

WHAT ON EARTH – orchestrace – zdá se – ovládla terén a celou další koncepci staví do pojednání britských divadelních tradic, do kterých se úderném rocku moc nechce a kapela, třebaže je přítomná je hodně potlačována kolektivním aranžmá orchestrace. Ten psychedelický náboj je zde přítomen, ale zdaleka nedominuje jako jinde a tak si možná rockový posluchač ryzího typu ve skladbě příliš na své nepřijde. Hovořit o skladbě jako o art rocku by se mi zdálo opravdu příliš nešťastné a tak setrváme na dobovém výboji nezařaditelného typu…

MRS. MURPHY´S BUDGERIGAR – musím konstatovat, že vzájemná identičnost jednotlivých skladeb se nebezpečně připomíná a opakuje a to mě začíná vadit. Třebaže nápady aranžmá přiznávám – cembalo, flétny, hoboj, klarinet a pumpující rytmika s klavírem. Práce sférické trubky a smyčcového kavčata mi hodně připomíná postupy v takové Penny Lane od Beatles a tak nevím…

I WILL BRING YOU THIS AND THAT – po deklamovaném úvodu se do setlistu vrátila už málem neočekávaná bigbítová údernost. Nemohu si ale pomoci, zase zde cítím vliv takových Troggs nebo Move (spíš v jednotlivostech a vyznění než ve snaze rozvíjet jejich hudbu). Orchestrace ale zmizela a tahle hudba pracuje bez nějakých podpůrných orchestrací, které se mě začínaly zajídat… Vokální pojednání ale pracuje stále ve stejném pojednání a vůdčí zpěvák se mi zdá jaksi upozadněn, je to ale zřejmě záměr, údernost ale táhne skladbu vpřed…

MISTER WATCHMAKER – patetické pokašlávání a že by se nám zase vrátila ta orchestrace. Asi jen částečně. Vokální linka zní vláčně, stejně jako mírně zvonivé údery akustických kytar a poněkud potlačená rytmika. Zato zde máme violoncella a percussion. Píseň mi zní jako nějaká vyprávěnka na dobrou noc s mírnou záhadou v pozadí. Docela se mi ale líbil závěr skladby….

WHEN THE ALARM CLOCK RINGS – příjemně znějící skladba. Má rockovou údernost, dokonce baskytara vystupuje z anonymity a rázné akcenty se snoubí s melodickou linkou. Ale co říci víc? Opět mám pocit, že tuhle skladbu „znám“ z podání jiných možná už nejednou citovaných slavnějších skupin a že se tady do jisté míry „opisovalo“. Má to styl a odpovídá to době vzniku, ale přece jenom očekávám nějaké výraznější odbočení….

THE INTREPID BALLOONIST´S HANDBOOK, Volume One – do téhle skladby dokonce vstoupilo tango (!) Máme tady taky akordeon. Astor Piazzolla by měl asi radost (ale možná i neměl), co s s hudbou Latinské Ameriky dělo v hippieovských šedesátých letech v Británii, kam vstupují i další prvky. Nadsázka a ironie je zde poměrně čitelná a aranžmá do sebe krásně zapadá, ale určitě zde lze hovořit o největší přesvědčivosti naživo nebo na DVD, na albu se mi její dopad nezdá tak absolutní…

YOU – pravděpodobně „nejrockovější“ skladba na albu. Napsal si ji kytarista Brian Godding a vyšperkoval ji řadou zajímavých kytarových nápadů a pak tady máme ozvěnu mírně strašidelného soundu hlasů, zapojení percussion (kravských zvonců) a téměř swingového tepání. Kdybych si měl vybrat zatím tu nejpřesvědčivější skladbu z doposud slyšeného setu, asi by to vyhrábla tahle skladba….

TRACK FOR SPEEDY FREAKS – začátek zní hodně sugestivně. Nástroje a zpěvy jsou místy nahrány pozpátku a některé postupy odporučují k beatlesovskému Revolveru a Sgt. Pepper´s Lonely Hearts Club Band. Rozpínání mysli a zpomalené myšlení se ale nestačí více rozvinout, skladba je u konce a také celé album….

Přes několik zajímavých okamžiků na albu se přesto nemohu nějak přinutit vnitřně jednoznačně zajásat nad tímto debutem, třebaže vztah k britské psychedelické hudbě mám už v sobě v jistém slova smyslu zakořeněn. Jak už jsem zmínil, řada postupů mi připadá značně nepůvodních, ale možná tuto okolnost handicapuje skutečnost, že tenhle projekt poznávám s velkým odstupem od jiných alb a jsem ovlivněn projekty od jiných kapel už mnoho let a dotvořit mezi tím nějakou paralelu není právě snadné.
Také mám pocit, že do koncepce alba hodně "mluvil" Georgie Gomelsky, významná organizační persona britské hudební scény šedesátých let...
Objektivně by to asi bylo tři a půl, ale takhle v reálu to budou tři. If Only For A Moment je popravdě řečeno v řadě ohledu vyzrálejší a lepší….