Reakce na recenzi:

DeaconJohn - @ 19.12.2009

Poslední deska legendárních The Strokes vyšla před čtyřmi lety. V podvečer vydání očekávaného následovníka se hlavní představitel kapely - Julian Casablancas - vytasil se svým sólovým debutem. Od začátku avizoval jiný sound a jiný přístup ke skladbám, než na jaký jsou fandové zvklí u jeho domovské kapely. Asi před půl rokem jsem viděl oficiální upoutávku na youtube.com a vypadala dost podivně: animovaný klip jako ze snu doprovázela stejně zvláštní elektronická muzika. Řeknu vám, že výše zmíněnou osobu bych si pod tímto rozhodně nepředstavil. Pak vystřelil do světa první singl 11th Dimension. Cože?! Proč zrovna tenhle neurvalec, který má jako správný rocker z kůže snad i pyžamo, fušuje do řemesla našemu Michalovi Davidovi? Synťáčky opakující chytlavý motiv, elektronická a chladná rytmika a do toho bezstarostně zpívající Julian. Ne, nelíbilo se mi to... zpočátku. Očekával jsem nejhorší, protože tento typ muziky mě opravdu příliš nebere. Celá deska mě ale velice mile překvapila. Ono totiž i přes radikální změnu aranží je velice dobře poznat, s kým máte tu čest, takže strouksovský rukopis je tu patrný snad v každé písni. Nemluvě o tradičně jednoduchých, ale chytrých melodiích.
Po několika posleších mě naprosto dostalo několik kousků. Asi nejvíce rocková a tradiční balada 4 Chords Od The Apocalypse, kde je již podle názvu patrné, že bude založena na klišovitém, ale 100% funkčním postupu. Casablancas tu až přehání frázování a pouští se do různých melodických kudrlinek, což je poloha, ve které ho opravdu slyšíme málokdy. Nicméně funguje to. Zajímavým experimentem je country Ludlow St., které dýchá neskutečně pohodovou atmosférou a ihned vás tzv. vtáhne do děje. Futuristickou River Of Brakelights následuje zklidněná Glass. Všimchni víme, že Jules neumí kdovíjak zpívat, především živě. Ale jeho hlas má neskutečně magickou a zajímavou barvu hlasu, stejně jako dar tvořit skvělé zpěvové linky. To vše se potvrdí v závěrečné skladbě Tourist, jednoznačně vrcholu celé Phrazes For The Young. Píseň je o procesu globalizace, který má postupně za následek to, že se díky míchání všech světových kultur začíná každý z nás cítit jako turista ve své vlastní zemi, kterou postupně přestává poznávat. Pozor, nejedná se o nějaký protest či nabádání ke změně. Autor pouze konstatuje, jakým směrem se naše rádoby vyspělá civilizace ubírá. Nenechte s ujít nealbové bonusové písně Old Hollywood a 30 Minute Boyfriend, které patří k tomu nejlepšímu, co Julian vytvořil.
V kostce je pro mě tato sólovka dalším hudebním pokladem v tomto roce (poslouchám ji monetálně pořád dokola společně se znovu objevenými Yes, což je přinejmenším podivná kombinace). Pouze úvod alba se mi zdá slabší a ne vždy mám na první dvě písně náladu. Občas mi vrstvy temných syntezátorů a strojových rytmů ve spojení s hlubokým zpěvem připomenou první dvě alba Garbage, která se vyznačují podobnou atmosférou. Dýchá z toho betonová džungle vyzdobená neony. Mrakodrapy a panelové domy obklopeny industriálními komplexy a hypermarkety s výhodnými nabídkami. Človek by skoro zapoměl, že tohle vše je umístěno v krajině, na kterou tak rádi zapomínáme a s klidem ji postupně likvidujeme. Ale dosti melancholie, poslechněte si Fráze pro mladé a určitě vám zpříjemní chvíle strávené v našich milovaných městech...