Petr Gratias - @ 15.02.2012 | #

Walk Into Light - to je nešťastné šlápnutí famózního Iana Andersona mimo cestu do hluboké kaluže. (Záměrně nepoužívám ostřejší a páchnoucí výraz).
Chladné, odosobněné....popravdě řečeno neznám ve svém okolí mezi mnoha příznivci Jethro Tull nikoho, kdo by tohle album vzal na milost. Ortodoxní fandové si album koupili ze setrvačnosti, aby mohli udělat další zářez na pažbu svého derringeru, že mají vedle Jethro Tull i sólové projekty multiinstrumentalisty Iana Andersona.....
Jestliže konec šedesátých let a většina let sedmdesátých byla Jethro Tull (a Andersonovi velmi nakloněná), dalo se očekávat, že nástup elektroniky a nového zvuku tuhle kapelu postaví do anachronického světla.
Kdby to nebyl Ian Anderson, dal bych tomu jednu hvězdičku za pracovní úsilí, takhle přidám jednu navíc....z úcty a respektu.
Každý kumštýř má právo na slabší období - to je vývojově normální - ale tady se z mého pohledu mělo od podobných ambicí ustoupit, protože to mohlo poškodit Andersonovu velmi dobrou uměleckou platformu....

catcher @ 16.02.2012 21:13:22 | #
Moje předchozí reakce byly učiněny 'z partesu', album jsem neslyšel dobrých dvacet let (a to ani náhodně, u nikoho jsem ho ve sbírce neviděl). Nedalo mi to a pustil jsem si ho z netu (320kbps).
Někdy se stane, že po tak dlouhé době, poznamenané zkušeností s mraky jiné muziky, objevují se v nahrávce třeba jiné barvy, nálady, souvislosti. Občas to zažívám...
Ale případ tohoto alba to rozhodně není. Působí na mě dnes stejně sterilně, utahaně a zhlediska aranží a zvukových barev stejně odtažitě jako tehdy. Mikepis má sice pravdu, na harmonické stavbě 'kostry' jednotlivých snímků je poznat práce profíka s nevšedním talentem, ale dnes mi navíc připadá, že už při skicování materiálu bylo Ianovým záměrem vytvořit 'totálně elektronické' album, čemuž podřídil vše...
Dovolil bych si oponovat Petrovi G. stran P.J. Vettese - myslím, že to nebyl jen řadový sideman, byl to mimořádně ambiciózní klávesový technik, vycítivší příležitost u zavedeného jména. Objevil se už na Broadswordu, ale tam toho ještě nestačil tolik zamořit svým pro Tull naprosto nepatřičnou (až by se chtělo napsat ohavnou) barvou kláves, jsa překryt monumentální zvukovou hradbou kapely a jakousi staroanglickou velebností (Broadsword, Fallen On Hard Times). Ovšem ta ambicióznost později vedla Iana i kapelu hodně jinam...
Petr_70: jistě se na tohoto hudebníka lze dívat i jako na nedoceněného mága (ale nepovažuje za takového spousta hudebních fandů i jistého p. Štancla, legendárního autora Poupat ?), nicméně pro Iana Andersona a potažmo i kapelu byl Mr. Vettese darem vpravdě danajským. Stojí za to mrknout se do Vikipedie s kým vším spolupracoval, skoro samá žumpa.
Při dnešním poslechu na mě nečekaně vykoukla dokonce flétna (User-Friendly, už si na ni ani nepamatuji), ovšem zrovna v této skladbě jsou v pozadí mimořádně hnusné samply, jako ostatně skoro všude na albu, takže tohle album opravdu NE.
Mikepis: v té poslední větě máš recht, moje frustrace z muziky 80's obecně je hluboká, považuju tu dobu za velký průser pro všechny hudební směry, které zejména v letech 66-77 tak krásně vykvetly...