Reakce na recenzi:

pinkman - @ 10.06.2018

Deskou Balance pokračují bratři Van Halenové v krasojízdě započaté svou předchozí kolekcí F.U.C.K. Rozdíly mezi oběma alby jsou dle mého jen minimální a závisí pouze na kosmetických detailech. Někde jsou hudebníci stejně bombastičtí, v pomalejších akustických skladbách vzdušnější, jinde zas zemitější, což nahrává předpokladu o jistém rekapitulačním charakteru. Na škodu to však není, protože kompaktnost alba je opět nezpochybnitelná.

Mohutný a zároveň tvrdý a do čista vypilovaný sound kapele velmi sluší, takže se Balance zařazuje k tomu nejlepšímu z jejich diskografie. Schválně si poslechněte hned úvodní song nahrávky The Seventh Seal a budete mít záhy o tehdejší nabušenosti Van Halen jasno. Mnoho skladeb oplývá nemalými hitovými ambicemi. Kapela v nich staví zejména na vrstevnaté kytarové instrumentaci (v sólech jsou doslova geniální) a živelném Hagarově přednesu, který skladby dotahuje do refrénového vyústění s naprostou grácií. Producent Bruce Fairbairn se tehdy ve studiu musel překonávat, protože zvuk kytar je zde opravdu nádherný. Celý materiál platí za ukázku moderního a velmi sebejistého hardrockového díla se spoustou klenotů. Can´t Stop Lovin´You, Don´t Tell Me (What Love Can Do), Aftershock nebo Feelin. Tolik k letmo vypíchnutým zlomkům.

Přestože v té době probíhala v plném proudu recese hudebního průmyslu, na návštěvnosti koncertů se tato situace projevila pouze minimálně. Balance je posledním albem obsahujícím rozmáchlý hlasový projev Sammyho Hagara, po kterém následovalo období rošád, kdy byl jednu chvíli frontmanem David Lee Roth (dvě nové věci nazpívané právě jím vyšly na emisi největších hitů koncem roku 1996), aby nakonec následující řadovku odzpíval znamenitý Gary Cherone z Extreme.

Van Halen znovu nahráli lahůdkové hardrockové album. Světu tím potvrdili svou dominantní pozici na rockovém trůnu.