Reakce na recenzi:

Mirek Kostlivý - @ 31.07.2013

O téhle kapele jsem léta slýchával (Progboard, Rock&Pop), ale do diskografie mi přibyla teprve nedávno. Ono nepořídit si kapelu, která používá mellotron, by byl skoro hřích. A to včetně 8 bonusů, které jsou pro hodnocení tohoto alba velice důležité. Proč? Protože ukazují, jakým směrem by se kapela vydala, kdyby se v roce 1971 nerozešla.
Úvod alba je více než slibný. Již první skladba Tread Softly On My Dreams, ve které jsou chybějící varhany nahrazeny mellotronem, ukazuje, v čem bude největší síla kapely: jednodušší riffy doplňuje různobarevná hra kláves a drásavé kytary, jak je nejlépe slyšet v mé nejoblíbenější skladbě alba Cecelia, kde se střídá kytarové sóla s hutným zvukem hammoundek. Již následující skladba Follow Me ukazuje na slabinu alba. A to jsou vokály, které zvláště v následujících skladbách Dawning Of A New Day a Beyond The Moon sklouzávají někam hluboko do 60. let. Takto tvořilo ale opravdu mnoho skupin, které většinou měli do rocku hodně daleko. Je to škoda, protože po hudební stránce to nejsou špatné kousky. Klidný začátek skladby Today, ve které je zpěv příjemně podbarven mellotronem, naštěstí už těmito více hlasy doplněn není. Závěrečná skladba A Day In September se zajímavě rozvíjí z pěkného varhanního úvodu k vokálům, které mi tentokráte husí kůži na těle nevyvolávají.
První bonusová skladba Oh Lord I'm Getting Heavy měla být na původním LP. Je to škoda, že se tam nedostala. Určitě by tam místo některých skladeb s těmi vlezlými a pro mě nepříjemnými vokály zaujala místo více než důstojné. Psychedelická skladba jak má být!
Další dvě skladby Oh Lord I'm Getting Heavy a Why Don't We Be A Rock and Roll Band? vyšly původně na singlu. Vyměnil se bubeník, nahrávací studio a hlavně produkce, a je to hned znát. I když se singl nahrával necelý rok po LP, tak hudebně je to někde jinde. Vypadá to, že singl nahrála úplně jiná kapela. Ty vokály jsou opravdu strašné, sound kapely míří někam do středního proudu.
A kam by kapela dospěla, kdyby se nerozpadla, tak to je zřejmé při poslechu posledních pěti demo nahrávek, jež byly nahrány v roce 1971. Přišel nový bubeník (již čtvrtý za dva roky!), vyměnilo se studio i producent, ale bohužel ne k lepšímu. Ani se nechce věřit, že prakticky všechny skladby, kromě č. 6 (Mick Ware) a č. 8 (de Falla), složil stejný člověk (baskytarista Paul Kendrick). Kdo má CD bez těchto bonusů, nemusí litovat. Hudebně se to dostává úplně jinam, možná ke vkusu amerického publika. Aspoň jako formace z USA mi to zní. Bez kláves se kapela stává poloviční skupinou.
Hodnocení: LP čtyři hvězdy, SP a demo nahrávky dvě hvězdy, celkové hodnocení je jasné - za tři!