Reakce na recenzi:

horyna - @ 30.03.2020

Když se tu před cirka dvěma roky objevila tato Mirkova recenze, první co mne při pohledu na obálku alba okamžitě odrovnalo, byl použitý motiv s paňákem v buřince. Podobný odkaz na šedou eminenci stojící v povzdálí a tahající za nitky osudu jsem poprvé spatřil na desce The Plague, anglických- tady pomp rockerů- Demon. Tento napůl kyborg se stal i výzdobou mistrného bookletu mnou milovaného alba a o pár let dříve se objevil i jako ladný chodec po mozkovně, zobrazené na albu Hemispheres kanadských Rush. Při pohledu na něj jsem strašně toužil, aby se mi deska líbila a měl tak důvod si ji jednou obstarat. Jenže od té doby uplynulo moře času a já na ni samozřejmě zapomenul. Až náhoda tomu chtěla, abych ji při svých toulkách na Discogs zcela náhodně u jednoho prodejce objevil. To už jsem neváhal ani minutu a okamžitě natáhnul ruku.

Deseti minutový skvost Plastic People plný eruptivní energie, velmi častých tempových obměn i vkusných, atmosféricko vzletných poloh, v nichž dokáže být hlas bubeníka Bernda Noskeho něžný i extatický zároveň, popírá veškerou schematičnost desky a bohatstvím nápadů rázně rozhání jakoukoliv nudu. Druhou Tiny Flashlights doslova zbožňuji. Její jazz-rockový rytmus s dětinskou hravostí jemně rozcuchává vaši jemnou duši a pitoreskní instrumentace nenechá vaše tělo v klidové poloze. My Mind jak píše kolega patří k tomu nejlepšímu z desky, je vlastně docela neuchopitelná, ale poslouchá se o to intenzivněji. To následující Rockin' Rollin' Roller si pevně drží svůj funkově- rockový rytmus, který ovšem doprovází obskurně jamující piano. Z plasticky vzdušného těstíčka je i pátá, značně free položená Trial Trip. Poslední This Song is Just for You dominují hammondy a výraznou melodickou stopu drží viola spolu s violončelem. Po vzoru Lucifer´s Friend místy zatroubí žestě a pěknou linku opanuje i flétna. Píseň zní velmi bohatě a plně, neztrácí však svůj charakteristický rukopis a rockový tón. V druhé půli se přidá ženský sbor a píseň kulminuje v pestrosti nápadů.

Pokud máte občasnou averzi proti německým kapelám tak jako čas od času já, v případě jednotky Birth Control můžete veškeré své obavy z přílišného "germánství" hodit rovnou za hlavu. Tato kapela zní například jako napůl německo-angličtí Nektar zcela neněmecky. Ostrovní psychedelic-hard-rock (s decentní dávkou osobitého kraut-rocku) jim byl dán do vínku už od kolébky a ti jej používají s rozumem a zcela přirozeně. Plastic People je nekonvenční brilantní deska, na kterou by se nemělo zapomenout.